Tajemné Lži

2.kapitola-Grimmauldovo náměstí

Autobus prudce zastavil a tentokrát Harry vyletěl dopředu.
,,,Tak a jsme tu, Grimmauldovo náměstí!" vykřikl spokojeně Stan.
Pomohl mu odlevitovat zavazadlo na chodník a s úsměvem se s Harrym rozloučil.
,,Bylo mi ctí," uklonil se teatrálně.
Na takové zacházení nebyl zvyklý, avšak než stačil jakkoli zareagovat, autobus byl fuč. Rozhlédl se kolem sebe a když si byl jistý, že je ulice prázdná, spěšně poklepal hůlkou na dveře domu číslo jedenáct. Tenhle trik ho naučila Tonksová. Za malou chvíli se před ním zhmotnily dveře číslo dvanáct a Harry s nedočkavostí vstoupil s kufrem dovnitř. Dveře se za ním automaticky prudce zabouchly. Chlapec hleděl mlčky do prázdně tmavé chodby. Jako by snad čekal, kdy zpoza rohu přiběhne vysmátý Sirius. Stál na místě dost dlouhou dobu na to, aby pochopil, že Siriuse již nikdy nespatří. Náhle se mu udělalo zle.
,,Siriusi," sykl a tvář se mu zkřivila bolestivou grimasou.
Opřel se zády o temně modrou zeď a mlčky zíral před sebe. Nemohl uvěřit, že Siriuse už nikdy nespatří. Po tváři se mu skutálela jedna neposedná slza, načež jí ihned hbitě hřbetem ruky setřel.
Je zbytečné vracet se zpět k věcem, které již nezměníme.
Nakonec s mohutným kufrem vyrazil do svého pokoje, přičemž nezapomněl proklínat ony nekonečně dlouhé schody v domě.
,,Hedviko!"
Na bidélku již seděla jeho sněžná sova a hrdě tyčila zobák do výše. Harry nastavil paži, ale Hedvika jen odvrátila hlavu a sama vylétla ven z pokoje. Harry pobaveně protočil oči v sloup a následoval ji. V jídelně se posadil k dlouhému stolu a přemýšlel, kdepak se asi domácí skřítek skrývá.
,,Kráturo?" zvolal Harry do prázdné místnosti.
,,Má paní! Je tu zas! Ten Vyvolený Potter, co má zastavit Pána zla!" ozvalo se vyděšeně z chodby.
,,Ten, který považuje za své přátele krvezrádce a mudlovské šmejdy?" odfrkl si opovrženě ženský hlas.
Siriusova matka...
,,Ano má paní."
,,Víš, komu přeci tento dům odteď patří. Běž," povzdechla si zmučeně k Harryho udivení.
Chlapec strnul a nastražil více uši.
,,Ne! Vy jste paní tohoto domu! Budu sloužit jen a jen vám!"
,,Je to můj poslední rozkaz."
Nato do jídelny vstoupil skřítek, jehož výraz nemohl více definovat nenávist vůči svému novému pánovi. Na sobě měl typicky zašedlý a špinavý hadr, tváře jako vždy umouněné a vrásčité, hákovitý nos pouze zdůrazňoval jeho odpor vůči ostatním.
,,Kráturo, co to mělo znamenat?"
,,Co tě to zajímá?" odsekl Krátura a poté si se svou kostnatou rukou vrazil facku.
,,Co to děláš?" ptal se Harry zmateně.
,,CO TĚ TO ZAJÍMÁ?" křikl a nato si vrazil další facku.
,,Nech toho!"
Skřítek ihned přestal a vypadal, jako by se snažil udusit v sobě veškerou svou nenávist vůči celému světu.
,,Proč mě posloucháš?" zeptal se Harry stále zmateně.
,,Co je ti-"
,,Mlč!" okřikl ho již naštvaně a jakmile skřítek zmlkl, pokračoval. ,,Chtěl jsem tě pouze poprosit, zda bys mi nemohl něco jedlého připravit k obědu. A Hedvice taky."
,,Pán poprosil?" zarazil se náhle Krátura.
,,Proč mě tak oslovuješ? Nejsem přece tvůj pán!"
Když se neměl Krátura ke slovu, napadlo ho využít své nově objevené moci nad skřítkem.
,,Nařizuji ti, abys mi řekl pravdu!"
Krátura se velmi přemáhal, aby skutečně již nevybuchl vzteky. Celý rudý, jako by snad zadržoval dech se pokoušel znovu převzít kontrolu nad svým tělem.
,,Pán od této chvíle vlastní dům Blacků!" vykřikl konečně.
Harry vytřeštil oči. ,,J-jakto?"
,,Ještě než pan Black umřel, přepsal své dědictví na vás. Zdědil jste neprávem vše, co Blackům kdysi patřilo!"
Překvapeně otevřel pusu dokořán. Chystal se jaksi zareagovat, jenže hlavní dveře domu se prudce otevřely a Harry leknutím nadskočil.

***

Mířil co největší možnou rychlostí do ředitelny. Nebyl si jist, zda Brumbála ve své pracovně ještě zastihne. Nakonec bez vyzvání dveře rozrazil dokořán a naskytl se mu pohled na starého muže, který cosi zamyšleně vypisoval na pergamen.
,,Copak se děje chlapče?" zeptal se Brumbál, aniž by odtrhl zrak od popsaného pergamenu.
,,Potter utekl."
A přesně tato slova spustila hotový chaos. Stařec sebou cukl, díky čemuž rozlil kalamář po celém pergamenu. Severus pergamen mávnutím hůlky vyčistil a s očekáváním pohlédl ředitelovi do očí. Ve tváři byl náhle bledý jako smrt.
,,Musíme neprodleně za ním."
,,Nevíme přeci, kde je."
,,Severusi přemýšlej, kam by asi tak Harry mohl utéct?"
,,To netuším," odsekl suše.
,,Grimmauldovo náměstí. Jiné místo přeci nezná."
Než stačil Severus cokoliv namítnout, Brumbál pevně stiskl jeho předloktí a společně se přemístili před domy číslo jedenáct a třináct. Brumbál poklepal hůlkou na jedny z dveřích a nakonec rychlým krokem vstoupili dovnitř. V temné chodbě Grimmauldova náměstí se zastavili. Chtě nechtě musel uznat, že dům kupodivu vždy vyvolával v Severusovi příjemný pocit. Byl útulně temný a zařízen do jisté míry elegantně. Z jídelny zaslechli hlasy.
,,Harry?"
Náhle se po celém domě rozhostilo ticho a Severus nepochyboval o tom, že Potter právě strnul strachy. Ředitel se napnul do celé své výše a rozvážnějším krokem zamířil do jídelny. Severus ho s odporem následoval.
Potter sklopil zrak a tiše zašeptal: ,,Měl bys jít Kráturo, děkuju."
Skřítek opovržlivě pohlédl oboum mužům do očí, avšak nakonec příkaz poslechl a zmizel.
,,Harry, podívej se mi do očí."
Potter zvedl hlavu, ale řediteli se do očí odvážit nepodíval.
Arogantní spratek.
,,Proč jsi utekl?"
Potter mlčel.
,,Proč jsi utekl??" zvýšil již hlas. ,,Uvědomuješ si, cos právě provedl? Jaká rizika jsi hodlal podstoupit? Uvědomuješ si to?"
,,Ptáte se, proč jsem utekl?" odfrkl si arogantně. ,,Poslal jste mě žít k příbuzným, kteří mě nenávidí a dokonce i ke kusu špinavého hadru by se chovali lépe!"
Náhle Severus zaznamenal načervenalé zbarvení Potterových očí. I přesto nenechal situaci jen tak a neodpustil si svou jedovatou poznámku.
,,Jak si můžete dovolit mluvit tímto tónem s ředitelem vaší školy?"
Chlapec ho propálil svým nenávistným pohledem, ale než stačil Severuse obdařit svou zpětnou vazbou, vložil se mezi ně Brumbál.
,,Bylo to od tebe nezodpovědné. Nikdy bych nečekal, že budeš ohrožovat nejen své, ale i bezpečí nás všech."
,,Bezpečí vás všech?"
,,Pokud bys riskoval svůj život, naše jediná naděje na přežití by rázem zmizela."
Nato se Potter viditelně napjal a nedůvěřivě pohlédl na Severuse.
,,Snad se nedomníváte, že je Potter skutečně Vyvolený?" ušklíbl se čaroděj.
,,Zde je bezpečněji, než v Doupěti," ignoroval jeho poznámku ředitel. ,,Zůstaň tu a vyčkávej na Weasleyovi. Zklamal jsi mě," řekl a otočil se na odchod.
Jakmile se oba kouzelníci přemístili zpět do Bradavic, nemohl si Severus odpustit jednu otázku.
,,Mohu se vás zeptat, odkdy se můžete přemisťovat z Bradavic a do Bradavic? Myslel jsem, že je to nemožné."
Brumbál se usmál. ,,Víš Severusi, jako ředitel Bradavic mám jisté výhody. Citrónový bonbón?" nabídl mu.
,,Ne děkuji," zašklebil se.
Nato se Brumbál rozesmál. ,,No, máš pravdu. Už tak vypadáš dost kysele."
Už už se nadechoval k nepříliš pěkné poznámce, jenže muž ho rázem gestem ruky umlčel.
,,Byl bych rád kdyby ses posadil," jakmile tak neochotně učinil, pokračoval. ,,Vzpomínáš si na Katie Shadronovou?"
Lilyina nejlepší kamarádka...
,,Ano."
,,To děvče žilo několik let ve lžích a teprve dnes se rozhodla vyjít s pravdou ven. Upřímně jsem velmi zmaten, avšak překvapen zároveň. Pro tebe to nebude příliš milá zpráva, naopak, bojím se, že vyvedeš hloupost."
Severus celý napjatý vyčkával.
,,James Potter není pravým otcem Harryho Pottera."
,,Prosím?"
,,Slyšel jsi dobře."
,,A co s tím mám společného já? Kdo je tedy jeho skutečný otec?" ptal se nechápavě.
Ředitel zavřel oči a společně s výdechem sotva slyšitelně vyslovil ono slovo. ,,Ty."
Strnul, ale vteřinu nato si musel chtě nechtě pobaveně odfrknout. ,,Povedený vtip."
Muž prudce otevřel oči. ,,To nebyl vtip," pronesl naprosto vážně.
Zbledl. Cítil, jak se mu vytrácí už z tak nezdravě bledého obličeje poslední barva.
,,To BYL vtip," snažil se Severus spíše přesvědčit sám sebe.
,,NEBYL."
,,Hloupost," odfrkl si a pokusil se zachovat klid.
,,Pokud mi nevěříš, běž se ujistit genetickým lektvarem."
,,Nepotřebuji lektvar k prokouknutí vaší bizarně vymyšlené povídky. Otcem toho spratka je James Potter."
,,Nenazývej Harryho spratkem."
,,Copak se ho budete zastávat i po tom dnešním incidentu?" ptal se nevěřícně.
Tomu klukovi budou snad všichni líbat nohy, i kdyby se stal tím největším zločincem!
,,Nezastávám se ho, nelíbí se mi to oslovení, které jsi mu neprávem přidělil."
,,Vraťme se zpět do reality. Právě jste mi sdělil tu nejvíce absurdní novinku a já budu předstírat, že jsem nic neslyšel."
,,Severusi-"
,,Zapomeňte na to, ano? To přeci není tak složité," skočil mu drze Severus do řeči a hbitě vstal.
Svižným krokem opustil místnost. Jejich rozhovor raději vytěsnil z mysli. Brumbál se nejspíš musel už zbláznit.