9.11. 2008
Seděli jsme ve větvích vzrostlého kaštanu a jedli sušenky. Máslové s rybízovou marmeládou, tvoje oblíbené.
Zrovna jsem se otáčela za motýlem, když mi sušenka spadla. Začala jsem brečet, ale tys mi daroval svoji poslední sušenku.
Už od mala jsem byla tak sobecká!
Bylo vidět, že bysis ji rád dal, ale chtěl jsi udělat cokoliv pro to, abych byla šťastná.
Ale přece jsi na jednu věc zapoměl.
ČTEŠ
Dopisy ze zákoutí mysli
General FictionZdravím Tomo, víš, že mě ten svět ničí? Ten svět plný smutku, bolesti a strachu. Ten svět, hubící jakýkoliv pokus o štěstí. Ten svět, který mě už tolikrát srazil na kolena. ------------------------------------------------------ Jedno tělo, jedna my...
