My stalker||•Harry Styles•

Day 20

Neznámé číslo: Už dnes.

Já: Co dnes?

Neznámé číslo: To se dozvíš.

Nechápavě si znovu čtu naší dnešní konverzaci pořád dokola. Co tím myslí? Nevím co od tohohle člověka čekat. Je to úplně cizí muž, který mi v životě způsobil tolik bolesti jako nikdo jiný.

Teple se obleču a jdu ven s úmyslem jít se projít. Procházka je nejlepší způsob jak si pročistit hlavu.

Procházím se různě po městě a přemýšlím nad věcmi co se udály za poslední dobu, a že jich není málo.  Během jednoho týdne jsem přišla o dvě pro mě důležité osoby. Mamku, se kterou jsem sice neměla nejlepší vztah, přesto jsem jí ale měla neskutečně ráda, a mého nejlepšího kamaráda. S Louisem se znám v podstatě od narození, všechny zážitky jsem prožila po jeho boku. Byli jsme jako sourozenci, mnoho lidí si to také myslelo. Dokonce se našli i takoví, kteří si mysleli že jsme dvojčata. Nespočetně krát jsme takové lidi napálili.

Setřela jsem si slzy, které mi nevědomě stékali po tváři a posadila se na nejbližší lavičku, která se nacházela kolem mě v parku. Rukávy od své bundy jsem si stáhla níž a oklepala se zimou. Venku sice není až taková zima, ale mě nevadí chodit ve svetru i ve 30°.

Pohodlně jsem se opřela o lavičku a zavřela oči. Poslouchala jsem zpěv ptáčků poletujících kolem mě, hlasy lidí v povzdálí a občasné zapraskání větvičky poblíž mě.

Užívala jsem si ten klid, když v tom mě někdo ze zadu uhodil do hlavy. Ihned jsem upadla do bezvědomí.

Nobody's view (short):

Kudrnatý chlapec vzal onu hnědovlasou dívku do náruče a s úsměvem si jí nesl do svého doupěte. Byl rád, že konečně po těch letech zase s ní. Celé ty roky přemýšlel o tom, jak se k ní dostat. Všechny jeho plány ale selhaly, o to víc je rád, že jí má konečně zase u sebe.