Avada Kedavra

10

Zase. Jako před několika týdny. Ležela na zemi, Bellatrix ji mučila. Ale tentokrát to bylo jiné. Ležela na zemi v kaluži krve, na ruce ta odporná slova. Potter ležel vedle ní.

,,Co tady děláš, Draco?" promluvila matka.

,,Uslyšel jsem její křik," pohodil jsem hlavou k hnědovlásce ležící na zemi, ,,tak jsem se přišel podívat."

,,Říkal jsem ti to." zvolal otec, ,,Měli jsme zabezpečit dveře."

,,Ale proč? Vždyť to byl můj nápad aby..." zachvěl jsem se a stále dřímal v ruce hůlku.

,,Expelliarmus!" ozvalo se od někud. Bellatrix vyletěla hůlka z ruky. Všichni jsme se otočili. Pod schody do sklepení stála Lenka s Dobbym. Potter se ihned probral a vytrhl mi z ruky mou hůlku. Otec s matkou už po nich začali metat kletby, Bellatrix se věnovala Lence, která nějakým způsobem doběhla s  Dobbym k nim a jako lusknutím prstu se přemístili.

Já tam jen nečinně stál a zíral pořád na místo, kde ještě před chvílí ležela. Zůstala tam jen kaluž krve.

,,Vy mizerové!" ječel Voldemort, který vše jen pozoroval. Vůbec jsem si ho nevšiml. ,,Mám toho dost! Zítra zaútočíme na Bradavice, toho Pottera a tu šmejdku dostanu! Crucio! Crucio!! CRUCIO!!"

Neočekávaně se všichni z místnosti zhroutili k zemi a spustil se nekonečný křik a nářek. Byl jsem mezi nimi já.

Cítil jsem takovou bolest jako ještě nikdy předtím. Bylo to strašné. Měl jsem pocit, jako by mi mělo prasknout srdce, všechny kosti se zlomit...vlastně on to nebyl jen pocit. Byla to pravda.

Když si Voldemort uvědomil, že by mohl přijít o pár služebníků, jeho hůlka povolila a já pocítil neskutečný pocit úlevy. Jako bych se znovu narodil...

,,Vstávejte! Nemám náladu na mizery a lenochy. Jděte se zotavit  a připravit. Ráno budete všichni tady. Všichni!" zdůraznil a svým pohledem ulpěl na mně.

,,Samozřejmě, Můj pane. Děkujeme." zaškemral otec. A já jsem si zase uvědomil, jak moc ho nemám rád...

Voldemort se jen posměšně ušklíbl a přemístil se.

,,Luciusi, zavolej Severuse..." vydechla Bellatrix v bolestných křečích. Matka na ní vyděšeně pohlédla a Bellatrix kývla. Co to má znamenat? Otec, který byl zřejmě zmatený stejně jako já, však neotálel a poslal Snapeovi zprávu. 

Ani ne do minuty se tady Snape objevil a popravdě...nijak nebyl zaskočen tím, že tady všichni čtyři ležíme na zemi a Bellatrix se kroutí v bolestech.

,,Byl tady Potter a Grangerová, nemýlím-li se?" zeptal se a stále neurčitě koukal kolem sebe.

,,Ano...ale teď potřebujeme tvou pomoc. Bellatrix..." pronesla matka a zdrceně pohlédla na Bellatrix. Severus se rozběhl a poklekl k ní...

Byl tady Potter a Grangerová...

To jméno...už je to nějakou dobu, co jsem někoho uslyšel to jméno vyslovit. Vlastně u nás se jí říká buď šmejdka nebo ona, Potterova kamarádka. Jako bychom se to jméno vyslovit. Jako by pálilo...

Když jsem ji tady uviděl, tady na zemi v kaluži vlastní krve. Zazmatkoval jsem. Vím, mohl jsem ji pomoct, když ji tak strašně moc miluju. Ale ono to není tak lehké. Bylo by to lehké, kdyby se na vás nekoukali vaši rodiče a...Voldemort. 

Už delší dobu mám pocit, že něco tuší. Už jen z toho principu, že mi četl myšlenky. A ještě k tomu zítra se znovu podívám do školy...

,,Hej! Draco, děje se něco?" zeptal se mě Blaise, když jsem došel do společenské místnosti hned po zahajovací večeři na začátku roku.

,,Co? Jo, proč?" pohlédl jsem na něj nechápavě...

,,Jsi úplně mimo od té doby, co jsem vrátil z prázdnin..."

Z mého vzpomínání mě vyrušila skutečnost, že stále na podlaze, Snape ošahává Bellatrix břicho...Počkat, co?

Ano. Snape klečel nad vyděšenou Bellatrix a prohmatával ji břicho.

,,Severusi," začala matka, ,,tak co? Nestalo se dítěti nic?"