Avada Kedavra

14

Nechal jsem ji tam stát, potopenou ve svých myšlenkách, zatímco já jsem v sobě ucítil něco jako hrdost. Ano. Byl jsem na sebe hrdý. Dokázal jsem přemoci strach a vše ji povědět. Teď už je mi vcelku jedno, jaký si na mě udělá nový názor, pokud ho ovšem změnila.

Bitva najednou utichla, Smrtijedi se stáhli. Co se stalo? Pak se ozval hlas, Voldemortův hlas.

,,Harrrrryyyy  Potterreeee," syčel Voldemort, ,,přijď do Zapovězeného lesa vstříc svému osuduuuuu...Zda-li přijdeš, nechám Bradavice na pokojiiii... Dávám vám vššššem hodinuuuuu.... Mí věrní sssse stáhnou, vy se můžete důssssstojně postarat o své mrtvééé a ty, Harrrrryyyy Potterrrre, přijď do hodiny za mnouuuu...possssslední varování, pokud nepřijdeš, pozabíjííím všechny bez rozdílu krveeee, pohlaví a věkuuuu..."

Byl to ten nejnepříjemnější hlas, tak syčivý, povýšený, krvežíznivý...och nechápu Bellatrix. Co na něm vidí? Vlastně...oni jsou stejní...

Pokud to dítě vyroste a bude mít geny Lestrangeů, Blacků, Raddleů a Gauntů...vznikne z něj monstrum stokrát horší než Voldemort a Bellatrix a ona, stejně jako všechny děti mudlů, budou ve strašlivém nebezpečí.

Teda pokud tuto válku přežije...proč by nepřežila? Je úžasná chytrá čarodějka, která toho přežila už tolik. Žádná čarodějka ani čaroděj v jejím věku se jí nevyrovná.

Hodina uběhla jak by smet. Doufal jsem, že Potter do toho lesa šel...a na druhou stranu, že tam nešel. I když ho nenávidím sebevíc, neměl by zemřít dnes stejně jako ostatní -  Weasleyovi, Levandule, Creevey a další...

Viděl jsem, jak se všichni scházejí ven, tak jsem se rozhodl jít také. Naskytl se mi hrůzný pohled. Hagrid nesl mrtvého Harryho Pottera a vedle něj šla s hůlkou na krku Grangerová.

Ona šla s ním? Co se stalo?
Srdce mi začalo tlouct jak o závod.

,,Harry Pottere je mrtvý a tato mudlovská šmejdka bude za chvíli taky. Postupně se vás každého z vás budu vyzývat, ať se přidáte ke mně. Za každé odmítnutí jeden Cruciatus pro ni." plivl jí do obličeje.

To je nehoráznost. Proč by měla platit za druhé? Doufám, že se k němu pro její záchranu přidají.

Její pohled stále přeskakoval na mě. Nechápal jsem proč. Hledala snad pomoc? Doufala, že jí pomůžu?

Voldemort se začal vyptávat - Ginny se přidala, Lenka taky, Longbottom ani nezaváhal...pak přišel na řadu Blaise. Ten odmítl a vzápětí se nádvořím rozlehl křik. Její srdcervoucím křik.

Tak se stalo ještě minimálně pětkrát. Jsou tak sobečtí? To nevidí, že umírá?

Když se její křik ozval poněkolikáté, nemohl jsem to vydržet a zařval: ,,To stačí!"

Všechny pohledy spočinuly na mně. I ten její. ,,Pusťte ji a vemte si mě!" vykřikl jsem zoufale. Voldemort ji nečekaně pustil a ona se doplazila kousek ke mně. Byl jsem šťastný, protože ležela dva metry přede mnou, ale zároveň jsem měl strach.

,,Draco...ty se nikdy nepoučíš," vyštěkl Voldemort pohrdavě, ,,myslíš, že nevím, co jsi všechno udělal? Že ji miluješ? Myslíš, že nevím, že jsi poslal dopis do Bradavic, ve kterém jim píšeš vše? Že mám dceru a že zaútočíme na Bradavice? Myslíš, že jsem o tom už od samého začátku nevěděl?" zeptal se. Nikdo ani nedutal. Ne proto, že by měli strach. To už dávno ne. Jen nemohli uvěřit, že já, Draco Malfoy, dokážu cítit lásku a že bych byl něčeho takového schopen. ,,Vím, jak tě dostat na kolena," řekl a přistoupil blíž. Hůlka se mu v ruce nepatrně zachvěla, ,,stačí tu mudlovskou šmejdku zabít. Nebyl bys schopen ji zachránit. Na to jsi moc zbabělý. Ano, jsi ubožák a zbabělec, Draco Malfoyi. Tvá rodina se za tebe stydí, Bellatrix by ani nepřiznala, že je tvá teta. Jsi zrůda..."

V tomto momentě jsem necítil nic. Cítil jsem prázdnotu, jakou jsem ještě nikdy necítil. Neměl jsem strach, nebyl jsem šťastný ani naštvaný...prostě jsem byl prázdný.

V očích mě začaly pálet slzy a mě zase naplnil jeden jediný pocit - láska. Láska k ní .

,,Nuže ty náš zbabělče, jak jsem říkal, položím tě na kolena..." namířil hůlkou na Hermionu a vykřikl: ,,AVADA..."

Teď nebo nikdy. Bezmyšlenkovitě jsem skočil před ní a zaslechl: ,,...KEDAVRA!"

Poslední, co jsem v mém zatraceném životě uviděl, byl zelený záblesk a poslední, co jsem slyšel byl hlas, její hlas,který křičel mé křestní jméno.