Jak blázni hází klacky do vody,
tak rozplývaj se naše neshody.
Vím, že nemám ti co říct,
že někdy jsem jak rub a líc.
Ale já o tebe nechci přijít,
dokud nevyhasne slunce,
dokud tady budu žít.
Jak děti sbíraj krásné plody,
tak vznikaj pro nás nové schody.
Už mám ti co říct,
snáze ve mě budeš umět číst.
Nechci o tebe nikdy přijít,
a nechci tě jen jako milence,
chci tvé duši své ano konečně říct.
Ve spolupráci:
@BarboraBlanov - díky 😊
YOU ARE READING
My Modest Poetry
PoetryToto je sbírka básní, ve které se vyskytuje černý humor, úchylnosti, sex, hřích ale i temno duše, psychologie a negativní myšlenky... Je to také součástí mého prvního pokusu o poezii, takže mějte prosím pochopení 😃 - i když chápu, že pro některé úc...
