Na Hraně [Pozastaveno]

2 💛 Louis

,, To je možný,“ zabrucel jsem a snažil jsem se nezrudnout. ,, Že tys to udělal naschvál, abys viděl, jak rychle se sem dostanu?“
Libl me ze strany na pusu a pak přešel k opravdovému polibku, pritiskl ke mně svoje mokré nahé tělo. Zastenal jsem mu do úst a objal ho. Ale pak se odtahl dřív, než jsem stačil upadnout do téhle ďábelské pastí. ,, Zatraceně, chlape, okamžitě s tím prestaň.“
Usklibl se na mě. ,, Ty vážně chceš, abych přestal?“ pronesl se zlověstným úsměvem.
Tak tohle už mě sakra vyděsilo. Když se naposledy usmál tímhle způsobem, tři dny se mnou odmítal spát. Tri nejdelší dny mého života. ,,No, ne,“ vysoukal jsem ze sebe nervózně. ,,Myslel jsem jen... prozatím. Přesně za třicet minut máme bejt v ordinaci.“ Jen sem doufal že bude takhle nadržený až do konce těhotenství. Slyšel jsem přímo hororové historiky o tehotnych mužích, které to chtěli pořád, ale najednou jim narostlo břicho, a kdys se jich chlap dotkl, zmenily se v soptici saně.
Třicet minut. Sakra. Kdybych ho ohnul přes umyvadlo a hodně rychle -
Harry se sladce usmal a strhl osušku, kterou mel přehozenou přes sprchovou zastěnu. ,,Za deset minut jsem hotovi,“ pronesl dvojznačně. ,,Nezapomen zalit. Uz jsi našel ten svůj mobil?“
,,Zatim ne.“