Na Hraně [Pozastaveno]

12.Harry

,,Cože? Vy jste vybrali jméno?“
Louis přikývl. ,,Emily Edward. Edward je Harryho prostřední jméno.“
Ach bože. Srdce se mi svíralo dojetím. Ja si toho kluka nezasloužím. Máma se na mě usmála. Ve tváři měla štěstí, dychtivost a všechny další vřele pocity, jaké žena na jejím místě zakusit. Nejenže jeji syn je strašný, ale teď od něj bude mít vnučku. ,,To je krásné jméno,“ pronesla zasněně. ,,Myslela jsem, že Liam a Niall budou první, ale život je samé překvapení.“ Něco ve způsobu, jakým to vyslovila, jako by naznačovala skrytý význam, a Harrymu to neuniklo.
,,U Liama a Nialla se neco děje?“ zeptal se a napil se čaje.
,,Nic, co by nepatřilo k manželství,“
Pokrčila máma rameny. ,,Ještě jsem nezažila pár, co by se nehádal, a oni už jsou spolu pořádně dlouho.“
,,Jak dlouho?“ zeptal jsem se.
,,Od svatby pět let,“ odpověděla Harryho máma, ,,ale předtím spolu léta chodili, takže dohromady už to bude tak devět.“
Jeste nad tím chvili přemýšlela a pak přikývla, jako by si svůj odhad znovu odsouhlasila.
,,Nejspíš za to muze Liam,“ prohlasil Harry. ,,Jeho bych  si teda vzít nechtěl.“ Zasmal jsem se.
,,Jo to by bylo divný,“ potvrdil Louis.
,,Niall uz se omluvil, že to na ten večírek nezvládne,“ oznamila máma.
,,Musí se tou dobou účastnit nějakých konferencí a nevejde se mu to do rozvrhu - samozřejmě to komplikuje i to, že bydlí daleko. Ale určitě vám pošle něco hezkého.“ usmála se na mě. Odpověděl jsem ji stejně a napil se čaje, ale myšlenky už se mi toulaly buhvíkde. Vlastně ne buhvíkde - myslel jsem na to, o čem mluvila máma před chvílí, že nezná manželství bez hádek. Už zase jsem sklouzl ke svým starostem. ,,Ty mas narozeniny 24.prosince, viď, Louisi?“
,,Vlastně, jo.“ zamrkal, aby se soustředil
,,Tak to musíme připravit taky narozeninovou oslavou.“
,,Ale ne s tim se netrap.“
Mavla nad tim, jako by jeho námitky byly směšné, a Harry tam jen seděl s tim ospale šťastným úsměvem. Vzdal to, protoze s mámou to proste nema smysl zkoušet.
Asi za hodinu jsme se vydali domů. Už se stmívalo. Byl jsem unavený, protoze jsem od rána pořád někde chodili. A taky mě vyčerpalo to vzrušení s Emily. Emily. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Tak ja budu táta. Po tváři se mi rozlil úsměv. Vešel jsme do obývacího pokoje, odlozil věci na konferenci stolek a svalil se bez bot na gauč. Vzápětí už u mě seděl Louis s tim chápavým úsměvem ve svém krásném obličeji. Mamu jsem dokazal svést ze stopy, ale jak jsem si mohl myslet, že to zamaskuju i pred ním?

Omlouvám se že dlouho nebyl díl Doufám ze se bude líbit