I don't want to live without you [DOKONČENO]

Loučení

°Marinette°

„Hej Marinette, slyšela jsi tu novinku?" Přiběhla ke mě Alya ve škole. Jejda mane, co to zase bude? Beruška zachránila Paříž jenom malíčkem?
„Hele Alyo, měla jsem včera docela dost špatný den... Navíc jsem skoro celou noc nespala, takže kdybys byla tak laskavá, ocenila bych, kdybys mě nechala dojít aspoň do třídy, abych si lehla a aspoň dělala, že spím." Hnusně jsem jí odbyla, což mi připadalo docela dost ošklivé, když je to má nejlepší kamarádka. Možná i jediná...
„Kočko, vždyť přece víš, že ti to řeknu tak či tak." Mrkne na mě Alya. Moje nepříliš veselá nálada je jí úplně ukradená, ikdyž to je vlastně dobře. Stejně si bude myslet, že jsem se s Kocourem rozešla. Vlastně... Je to pravda.
„Fajn, tak mluv." Měla jsem naštvaný výraz ve tváři a snažila se aspoň trochu usmát. Možná kvůli sobě a nebo kvůli tomu, aby se na mě někdo pěkně usmál, jako já na něho či na ni.
„Adrien se stěhuje! Dnešní den je poslední, co tady stráví." Najednou vykulím oči. Pak jen zatřesu hlavou a vzpomenu si, že Adrien Agreste ani Kocour už nejsou mojí starostí.
„Aha." Zřejmě Alyu překvapím svou reakcí, protože na mě vykulí oči. Stejně pak ale vykládá dál.
„Prý odjede na rok, ale však to znáš. Otec má v Číně nějakou nabídku a Adrien chce jet s ním." Vysvětlí Alya. Snažím se dělat, že neslyším, ale mám takový pocit, že to kvůli mě chce Adrien odjet...
„Čau Marinette, jak to jde?" Uvidím před sebou Nathanaela. Alya se na něj dívá jako na zjevení a já tak trochu taky. Je divný, že se mnou mluví...
„Ahoj, potřebuješ něco?" Na otázku mu neodpovím. Otázkou trochu znervózní, ale zdá se, jakoby svůj proslov měl přichystaný.
„Měli bychom se domluvit na tom projektu, tak proto jsem tady." Alya zřejmě pochopí, o čem je řeč, jenže já ani nevím, že nějaký projekt vůbec máme.
„Zřejmě nemám vůbec zdání, o čem to mluvíš." Alya se plácne do obličeje a Nathanael ještě víc znervózní.
„P-Přece ten projekt, co nám dala Bustierová... Navíc, jsme s Chloé, takže to rovnou můžeme udělat sami." Postěžuje si. Jen pokrčím rameny.
„Tak dneska u mě?" Zeptám se. Nathanael kývne snad 100× hlavou a já společně s Alyou odejdu.

°Adrien°

Byl jsem ve škole a čekal, až přijde Nino, jenže on pořád nic. Vyšel jsem na školní dvůr a tam uviděl Marinette. Vypadala docela dost unaveně a plazila se po chodbě stejně pomalu, jako želva. Najednou k ní přiběhla Alya a začala jí cosi vykládat. Pak se tam objevil Nathanael a já zpozorněl. O čem tak může s Marinette mluvit?
„Takže nejdřív jí odkopneš a pak jí nenažraně pozoruješ?" Objeví se za mnou Kim. Och bože, to zas bude řečí. „Ne, já jen hledám Nina." Odpovím a dál si ho nevšímám.
„Někdy jí pozoruju stejně, jako ty. Je hezká a moc milá a navíc si myslím, že po mě jede. Ty její modré oči se na mě pořád dívaj." Musím se zasmát. Ta určitě jede po Kimovi...
„Já nevím, má zřejmě zálusk na modely jako já, chápeš." Poplácám ho po rameni a odejdu. No, jen doufám, že se mou radou bude řídit.
„A hele, támhle je." Uslyším za sebou Alyu. Její hlas jsem si do hlavy zapsal díky Berublogu.
Otočil jsem se na ně. Nevěděl jsem, co vlastně říct. U všech ostatních to bylo jako po másle, ale Marinette...
„Alyo, snad se nevidíme naposled. Jsi skvělá holka, takové ve světě jen tak nenajdeš. A ty Mari-..." Chtěl jsem jí něco říct, jenže ona najednou odešla. Alya se na ní podívala trochu nepříjemným pohledem, ale pak se naplno věnovala mě.
„Nebuď z ní smutný, jednou ti odpustí. Já ti už jen můžu popřát šťastnou cestu a příjemný pobyt v Číně. Snad se nám brzo vrátíš." Alya mě obejme a pak odejde. Poslední rozloučení neproběhlo moc dobře, což mě mrzí, jenže já jsem na ní pořád naštvaný... Aspoň myslím.