Šach mat!

•}1{•

Představte si, že stojíte před zrcadlem, koukákte na sebe a říkáte si: už zase škola. Hned s nechucením zavrčíte a vrhnete se na hygienu.

Ano, takhle proběhlo moje ráno. Teda, né přesně. Vstávala jsem v šest, dobře snažila jsem se vstát v šest. Ve skutečnosti vstávala v 7:00. Hele! Tohle vyprávím já! Jasný?!

Takže, vstávala jsem v šest a podívala se do šatníku se slovy: (řevem) ,,Nemám co na sebe!" Ať jsem prolistovala všemožnými šaty, kraťasy, šortkami, tričky, blůzkami nebo mikinami tak tam prostě nic nebylo! Nakonec jsem vzala černé kraťasy, modré triko a šedé boty.

A teď stojím před velkým zrcadlem se zlatým rámem, a koukám, jak ze zlatého kouhoutku teče voda do obsidiánového umyvadla. Na kartáčku mám pastu s flórem a můžu se vesele vrhnout na hygienu.

Opravdu nevím co s mými vlasy natož co na make-up. ,, Bohové, kolik je hodin?" Jak debil hledám hodiny po koupelně. Je to stejně bez úspěchu jako když jsem hledala svůj mobil, který stejně leží v pokoji na posteli.

Dobře. Takže, co takhle zkusit rudou rtěnku a tmavé oči? Ne, to vypadá blbě. Nakonec jsem stejně zvolila jen lehkou řasenku, béžovou rtěnku a vlasy jsem si rozpustila a udělala na nich lehký drdol.

Opravdu si říkám proč sakra řeším outfit, když si stejně nakonec nevezmu černé kraťasy, modré triko a šedé boty, ale béžové šaty, černou mikinu a černé boty. A nejlepší třešnička na dortu je ta, že když se rozsvítil display mobilu s SMSkou od Elis: kde sakra jsi?!! Naskytl se mi pohled na hodiny

,,7:55?! Sakra!" vzala jsem mobil a diář abych si mohla "zapsat" co a jak -né že bych si někdy něco zapisovala- a se slovy: mami, tati nestíhám tak se uvidíme za hodinu. Čáu! Jsem nasedla do černého mercedesu.

Když auto zastavilo před školou, nervózně se koukám na poslední opozdilce a pak sama vystupuji. ,,Za hodinu mě tu vyzvedněte, prosím". Není těžké vystoupit z auta. To opravdu ne. Ono je těžké nastoupit do démonické školy plné učitelek, co do vás tlučou hovadiny.

,,No konečně!" zakřičela Elis a následně mě nelidským způsobem nacpala do třetí lavice u okna. Samozřejmě si nemohla sednout vedle mě, protože podle učitelčiných keců z minulého roku: slečna Silver a slečna West už nebudou sedět vedle sebe. Musím podotknout, že jsme vůbec, ale vůbec nekecaly. Takže nevím, co jí vadí!

Sedla jsem si tedy k oknu a ke mně si přisedla blondýna s křišťálovýma očima ,,ahoj, Sandro" jen aby bylo jasno, pozdrav byl jen ze slušnosti. Já sice zdravím, ale v tuhle chvíli moje pocity plály vzteky z toho, že moje nejlepší kámoška sedí někde v prdeli!

Učitelka nezklamala a o deset minut později vrazila do třídy jak hurikán a za ruku táhla nějakého cápka v modré mikině ,,takže vás tady pěkně výtám ve třeťáku a doufám že se letos budete učit že slečno Silver a slečno West?" podívala se na mě a na Elis a já si nemohla odpustit malý úšklebek.

,,Jak můžete vidět, máme nový přírůstek. Doufám, že mezi vás zapadne. Řekněte nám něco o sobě" vyzvala ho a on předstoupil před třídu.

,,Takže čau já se jmenuju Adreas Santiny a jsem původem ze Španělska. Do LA jsme se přistěhovali kvůli práci. Je mi 18 a snad budeme spolu dobře vycházet" typický hezoun nesměl zapomenout na debilní úsměv a sedl si do lavice přede mě.

Samozřejmě se to neobešlo bez holčičího vzdechu a mého znuděného výrazu. Nejsem lesba, ale takovýhle hezouny nesnáším. Myslí si o sobě, že jsou bůh ví jací frajeři a pak se poserou když si zlomí nehet o míč.

Učitelka ještě kecala o nějakých kravinách a pak nezapomněla připomenout mojí "dokonalou" nezodpovědnost a lajdáctví. Upřímně, kdo by nad tímhle neprotočil oči, ale když jsem to udělala já, tak už jsem slyšela ,,Slečno Silver máte nějaký problém ?" slovo problém řekla tak posměšně.

Samozřejmě jsem se narovnala a láskyplně se usmála ,,né paní učitelko, nemám" nezapomněla jsem na sladký podtón a když jsem se zvedala, že odejdu, tak mě za ruku chytil ten kluk ,,Hey! Jak se jmenuješ?" Snažil se zeptat slušně, ale byla slyšet ta..... arogance ,,princům Šarlatánům svoje jméno neříkám." Načež jsem ho obdarovala úsměvem a vytrhla mu svojí ruku z jeho sevření.

Vyběhla jsem ze školy a nasedla do auta. Je zajímavé jaké má oči. Nebyly obyčejné. Byly žluté a s černými vlasy a namakanou postavou byl dokonalým adeptem na prince třídy, pro naší princeznu Victorii. Další namyšlená kráva. Mám ráda všechny až na ní! Odmítám se s tou píčou bavit!

Auto zastavilo před bílým domem a já se konečně mohla vrhnout vstříc posteli. Jen schody mě dělily od náruče postele. Jen schody a tátova slova.

,,Atheo!" jeho hlas zmrazil mé tělo ,,ano?" otočit se a podívat se do jeho železných očí mi trvalo dýl, než jsem si myslela. ,,Pojď do obýváku, musíme si promluvit" pro pochopení, když si táta potřebuje promluvit, je to většinou dost špatné.

,,Atheo, nechci tě už v 18. zatěžovat takovýma kravinama jako svadba, ale bohužel je to moje povinnost" jeho hlas byl typicky mrazivý a bez emocí. Počkat. Pochopila jsem to dobře? On mě chce provdat?! ,,Přistěhovala se sem velmi mocná rodina, a bylo by fajn naše rody spojit." z úst se mi vyloudil vrčivý zvuk ,,si děláš srandu ne?!" poté zaražení celého těla a následné diplomatické chování ,, omlouvám se, beru to. "

Vyrovnaně to příjmout je to jediné, co vám v rodině plné mafie pomůže. ,,Skvěle, takže dneska přijdou na večeři, prosím chovej se slušně" nádech, výdech a nasadit úsměv ,,Jistě otče." Zvednout a odejít ,,já ti ještě ukážu jak slušně se umím chovat!" potichu jsem zavrčela a zabouchla dveře do svého pokoje.

°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°

A protože se celý den nudíte nad knihou, a protože je čas svině, tak večer přišel "překvapivě" rychle. Vlasy do drdolu a tmavě modré šaty mi ladily k černým botám na podpatku. Lehký make-up a falešný úsměv. Když musíte někam nuceně jít, tak si přejete, aby se to neuskutečnilo, ale mně jako naschvál se to stát nemůže. Takže sejdete schody a postavíte se vedle svých rodičů zatím co sluhla otevírá dveře.

Do domu vešli čtyři lidé. Nudné detaili jsou vám stejně k ničemu, takže vám rovnou řeknu, kterej navoněnej frajer byl ten poslední. Natáhl ke mně ruku a já jí stiskla ,,těší mě já jsem Andreas a vy?" pak mi zašeptal: ,,ale já nejsem princ, abys mi ho neřekla. Šach mat! Oddtáhl se. Věděla jsem, že reaguje na toho prince šarlatána. No a tak jsem mu podala pro mě vyhovující odpověď:

,,Jsem astala vista beybe" vysmekla jsem se a naštavně odešla do kuchyně. Celou večeři jsem pak musela snášet pohled vytočeného otce a ještě horší pohled Andrease.

,,To si budu muset vzít jeho?!" ukázala jsem po půl hodině na něj vydličkou a představa, že se mu zabodne do krku, mě pobavila. ,,Né drahá," řekl blonďák se zelenýma očima, který si spokojeně kouřil fajfku. Další namachrovanej debil! ,,Jsem William Santiny a žádám Vás o ruku slečno Silver" vytřeštila jsem oči až mi málem zaskočila ta hnusná brokolice v sýrové omáčce. ,,Prosim?!"

Athea Silver

Andreas Santiny

William Santiny