Chocolate kiss (Mello x Near)

5.3K 160 65
                                    

Nudná předmluva (slova autorky)
-pokud o ni nestojíte, scrollujte dolů dokud nenarazíte na kurzívu.

(Napsala bych sem +18, ale vzhledem k tomu, že mě ještě tolik nebylo a dlouho nebude, to tady neuvidíte. Navíc pro nezletilé je +18 jako pozvánka, prostě zakázané ovoce. Hodně dobré zakázané ovoce...😏)

*Chmchm (pokus o dramatické odkašlání)*
Prosím famfáry.
*fouká do provizorní ruličky z papíru*
Po dlouhých, dlouuuhých úpravách... Moje oficiálně první yaoi ff! Ano, správně, na tolik jsem se pochlapila, až jsem se dohnala k tomuto výkonu, který se mi v soukromém životě vrátí jako bumerang, buď v podobě mé démonické máti, nebo mých satanistických spolužáků... Ale osud autorky nikoho nezajímá, tak dělejte, že jste předchozí větu nečetli. Nuže, původně jsem plánovala nejdřív vydat jednorázovku Aoba x Clear (které se v budoucnu taky určitě dočkáme), ale jelikož jsem na tyhle dva ještě na wattpadu žádnou povídku neobjevila (tedy, alespoň v češtině) a jelikož jsem velká milovnice Death note (a Mella... protože já, když se do někoho zabouchnu, začnu ho shipovat s jiným klukem... 😏), tak jsem se rozhodla je trochu upřednostnit. Z psaní této povídky jsem málem dostala cukrovku, tak doufám, že jí oceníte. No, snad vám tato slaďárna moc nesníží IQ, protože jsem z Neara udělala sentimentální uzlíček nervů. Mne tato plácanina zvýšila maximálně hladinu cukru, tak uvidíme, jestli jsem jedinej exot.  Sama se divím, že jsem to natáhla na 3380 slov...
*skáče do atomového krytu v marné snaze se vyhnout své vševědoucí matce*

Jo, ještě bych se chtěla omluvit, pokud se budou v příběhu vyskytovat pravopisné chyby... Já fakt nejsem blbá schválně! 😅

_________________________________________

Každou neděli děti v institutu dostávají tabulku čokolády, jako laskavost.
Snaží se nám pomoct zapomenout, proč jsme v sirotčinci a proč nemáme rodiče a své vlastní domovy jako jiné děti, ikdyž to je vlastně to poslední, na co tu většina dětí myslí.
Nemám rád sladké, takže jsem ji vždy dal někomu jinému...

,,Hej! Neare!" zavolal malý blondýn na dveře pokoje bělovlasého chlapce v temné, prázdné chodbě.

Near plaše vykouknul z pootevřených dveří s velkým, světle modrým, plyšovým králíkem v náručí. Promnul si oči a vylezl z pokoje.

Mello se ležérně opíral o stěnu vedle dveří a zamračeně pozoroval mladšího. Ten mu jen mlčky podal čokoládovou tabulku.

,,Neměl by jsi jíst tolik čokolády, zkazí se ti zuby." nadhodil opatrně, rádoby lhostejně Near.

,,Tccc... Budu si jí jíst kolik chci!" odsekl nevrle starší a zubama odlomil kousek sladké dobroty.

Každý týden mu dávám svůj příděl čokolády. Ovšem ne zadarmo...

,,Stejně nechápu, proč mi jí stále dáváš." zamumlal, už o něco přívětivěji, s plnou pusou Mello.

Ano, jsem jediný, kdo se Mella nebojí. Je velice složité povahy. To je možná právě to, co mě na něm tolik přitahuje. Všichni ho mají za vzteklého tyrana ale já v něm vidím něco jiného. Nevím přesně co, ale neuvěřitelně mě to zajímá. Jenomže, on se o mě naopak nezajímá vůbec, ba co víc, nesnáší mě. Bere mě jako rivala a protivníka. Chová se ke mě daleko chladněji, než ke komukoli jinému. Ale já přišel na způsob, jak ho alespoň trochu obměkčit. Snad každý, kdo Mella zná o něm ví, že je to zarytý milovník čokolády. A právě to je moje brána k jeho krásnému nitru. Čokoláda je pro něho něco jako prášky na uklidnění. Normálně je vzteklý a hrubý ale jakmile mu dáte čokoládu, uklidní se a je docela i příjemný společník. Proto jsem se rozhodl jeho slabiny náležitě využít...

Death note *yaoi oneshots*Where stories live. Discover now