Hlášení

PÁTEK 18.8.

Den, kdy má přijet Bela Talbot. A poslední den, kdy ještě můžeme vyřídit věci, co jsme vyřídit nestihli, jako třeba vyzvednout moji dýku z Očistce.

Dopoledne probíhá samozřejmě kafe, inventura skladů a vytvoření seznamů pro nákupčího Tullu a pro nás (máme na starost suroviny na koláč, T. všechno ostatní, spravedlivá dělba).

A pak už vyrážíme kolem řeky do Písku, tentokrát i s Castielem. Sice postupuje pomalu – ještě si nezvyknul na přesuny po vlastních nožičkách, přece jen, s křídlama jeden zleniví – ale nakonec celou tu štreku ujde. Jo, můžou za to leviathani, který máme v zádech, ale taky jeho nezlomná vůle a odhodlání, takže si zaslouží zlatýho bludišťáka.

Protože je chudák celej rudej a hrozí explozí, odkládáme ho v kavárně před ústavem. Já hodím řeč se spoluvěz- spolupacienty, kteří právě vyráží na vycházku, představím ostatním krásnou upírku Patricii, aby pochopili, že upírka neupírka, prostě je kouzelná, a pak už se Samem klušeme pro dýku do Očistce.

Je v pořádku ve svojí skrýši pod kamenem, vyzvednutí proběhne bez obtíží, nikdo na nás neútočí, takže se obratem vracíme vyzvednout anděla a pokračujeme k Tullovi do práce s nákupním seznamem.

Case tentokrát odkládáme na Starým mostě, s tím, že si dojde sednout někam do parku, protože nás tlačí čas a navíc máme pořád na paměti, že zítra budeme potřebovat anděla v plný síle a fit, takže si ho nemůžeme oddělat pobíháním po rozpáleným městě.

Všechno klape, jak má, nakonec se scházíme v parku v kavárně i s čarodějkou, rozdávám poslední pokyny pro zítřejší LARP. Do toho mi konečně volá paní Talbotová, Bela by měla dorazit zhruba za dvě hodiny. Domlouvám se s jejím řidičem, že si ji vyzvedneme na Velkém náměstí.

„To se přímo jmenuje Velký náměstí?"
„Uhm..." Sakra, znejistěl mě.
„Hej," obracím se na čarodějnici. „Jak se jmenuje Velký náměstí?"
„Myslíš Velký náměstí?"
„Jo, Velký náměstí."
„No... Velký náměstí."
„Aha. Takže jo, Velký náměstí."

Takovej ten pocit, když nějaký slovo opakujete tak dlouho, až přestane dávat smysl. Ale co, tohle prostě klapne. Musí.

S čarodějkou ještě zalezeme do Levných knih. Objevím dokonalou knihu pro Sammyho. „Jak na holky". A zase je to celej on; dostane dárek a tváří se, jako by mě s ním hodlal umlátit. Přitom je to kniha plná užitečnejch rad!

Potřebujeme ovšem ještě uvítací dar pro Belu. Nakonec ve vedlejším obchodě splašíme dětský šampáňo a po dlouhým vybírání polštář s plachetnicí.

Vůbec nejsme zlomyslní!

Pak už jen čekáme. Sam na jedný lavičce, Cas na protější, já stojím mezi nima a cvičím si drsnej výraz. Protože si současně cvičím civilní výraz, abychom nezastrašili Belina řidiče, vypadám klasicky jako pošuk, ale co už.

Nejspíš zase tak podezřele nevypadáme, protože Belin řidič nám Belu nejenže předá, ale ještě nás všechny odveze k obchoďáku, abychom mohli dorazit zásobovací misi s krycím názvem KOLÁČ (fikanej krycí název, žejo). Se Samem zásobujeme, Cas hlídá Belu a její zavazadlo venku.

A opět, i když bylo v plánu přesunout se na základnu pěšmo, s nákupem a Beliným obrbatohem to vzdáváme a jdeme pohoršovat cestující autobusovou dopravou.

Při čekání na zastávce si Castiel procvičuje svoje andělský skilly, takže nás uspává a háže s námi sem a tam, pohodička, fakt.

A cestou řešíme Lucifera s všemožný zla jako jsou shipy; poměrně plnej bus má o zábavu postaráno.

Konečně vypadneme v Nepodřicích, projdeme kolem hellhounda (naštěstí je za plotem) a jsme doma. T. už taky dorazil, takže probíhá vybalování a naskladňování zásob, současně s vybalování a naskladňováním Bely, pak jdeme chvíli střílet – Talbotka má sice dvě pistole, ale památnej okamžik, kdy stojí za Casem s asi metrovým odstupem a snaží se ho střelit do zad, přičemž střely neškodně padají k zemi, to přebíjí.

Chvíli tak různě blbneme – myslím, že někdy v týhle době mě Sam zalil konví a když jsme se následně poprali, konev mi málem přerazila nohu dost záhadným způsobem – až se rozhodneme jít tvořit koláč, a Tulla jídlo – respektive náplň do tortill, mmm... nevím, na co se těšit víc.

Náš apple-pie s démoní pastí navrchu je asi koláčem, na jehož tvorbě se podílelo nejvíc bytostí v celý historii jablečnejch koláčů. Každej má aspoň malej podíl viny... eh, zásluhy. Když dopečeme, ukrývám vychladlej výsledek na lednici. Bude až jako odměna po zdárným zakončení LARPu. Pokud si na něj do tý doby nesedne nějakej démon.

K řece se dneska večer nejde, musíme nabrat síly na příští den. Takže vytáhneme poker, Belu uložíme ke spánku, jinak bychom skončili jen v trenýrkách před její chalupou. A hrajeme.

Už nikoho nepřekvapí, že Castiel vede na plný čáře. Udav se těma žetonama... eh, totiž, dobrá práce, Casi, dobrá práce.

Sedánky s pivem pod hvězdnatou oblohou tenhle večer omezíme.

Sledujeme první díl Defenders, ale pamatuju si jen Iron Fista, kterej je na pěst ještě víc, než byl v samostatným seriálu, a pak už jen akci „sundejte spící Bele brejle". A přesun do pelechu. Asi.