PONDĚLÍ 21.8.

66 7 6
                                    


Tulla ráno maže do práce, my lemříme. Na chvíli se stěhuju do společnýho obejvákovýho ležení, polštářový bitvy, rozlejvání kafe, čtení z okultních spisků a nejokultnějšího grimoáru „Jak na holky", myslím, že si dáváme i díl nebo dva.

Když se vyhrabeme, čeká nás ještě jedna mise: výprava do Očistce na lov divokejch hub.

Nejen Castiel by v tuhle chvíli ocenil, kdybychom se tam mohli dostat nějakým tím portálem. Já mám už od středy nabouranou achillovku a chvílema zapomínám dělat, že nekulhám. Sam je mrmla pořád, na tom není nic znát...

Každopádně musíme pěšky.

„Tenhle kopec vylezeme a pak už je to po rovině... chvíli," uklidňuju výpravu.

Jakmile dorazíme do lesa, Cas ožije. Protože houby.

Couráme se tak Očistcem několik hodin, pár přestřelek, spousta úlovků, pokecáme s pekelnou žábou (skočila na mě a oslizla mě, ale v prince jsem se neproměnil), z nějakýho důvodu řešíme Crowleyho a proč je takovej idiot – myslet si, že si z Lucifera udělá svýho pejska... My máme svědomí čistý, nechali jsme ho odvézt Bele a ta ho maximálně někomu střelí.

Po návratu, jelikož není voda a není morál na čištění a zpracovávání hub, je rozhodnuto, že si je odveze Cas. Sam nic nedostane, než by s nima dorazil do Samitánie, tak by tekly.

Krátkej odpočinek, jídlo a nakonec se konečně(!) rozhodneme vytvořit tu démoní past v předsíni

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Krátkej odpočinek, jídlo a nakonec se konečně(!) rozhodneme vytvořit tu démoní past v předsíni.

„Proč chodíš z baráku a do baráku oknem v kuchyni?"
„Ale, v předsíni se mi nějak nahromadili démoni a jsem línej je vynášet..."

Není to tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Sakra... nakonec pomocí profesionálních nástrojů – tužky a pásku od županu – tvoříme perfektní kruh. Pak pomocí pečivě vybraný laťky („moc dlouhá... moc krátká... moc křivá... moc třísek...) od oka narýsuju zparchantělej pentagram. Jo. V těhle rozměrech mi to vážně nejde.
Mrmlám a jdu se napít a udělat kafe, Sam zatím zapojí svůj studovanej mozek a znovu za pomoci županovýho pásku (mimochodem, kam se poděl? Nemůžu ho najít.) narýsuje body, který jen pospojujeme a voila, dokonalej pentagram je na světě.

Plácáme se po zádech, pijeme kafe (a tak), jenže to nejtěžší – přetřít to barvou a přidat správný znaky – nás teprve čeká.

Malovat něco na strop je kurňa opruz.

Až ke konci přijdu na dokonalou vychytávku, kdy mi Sam zezadu podepírá hlavu a já zuřivě maluju.

Až ke konci přijdu na dokonalou vychytávku, kdy mi Sam zezadu podepírá hlavu a já zuřivě maluju

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Ale konečně je hotovo. Ze samý radosti omylem plesknu paletu se zbytkem barvy do Sammyho obličeje. Vážně to nemá nic společnýho s mým plánem dostat ho do řeky! Byla to nehoda!

Že se celá věc zvrhne v temperovou válku, k níž se nakonec přidá i Cas a schytá tím pádem taky několik zásahů, to už asi čekal každej

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Že se celá věc zvrhne v temperovou válku, k níž se nakonec přidá i Cas a schytá tím pádem taky několik zásahů, to už asi čekal každej.

Že se celá věc zvrhne v temperovou válku, k níž se nakonec přidá i Cas a schytá tím pádem taky několik zásahů, to už asi čekal každej

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

A... krieke krieke krieke!

Vůbec mi nevadí, že mě ti dva celou cestu chtějí zabít, vyhrožujou mi zabitím, případně moji vraždu domlouvají.

Mám mejdlo a těším se!

Fajn, to zní úchylně, ale vážně, mám mejdlo s enochiánskejma nápisama (v skutečnosti asi hebrejština, se s tim smrž), a jestli ti dva nechtěj jet zejtra domů červení, tak budou muset do vody.

Předvedu jim, že to funguje, a pak si lebedím ve vodě, zatímco se osmělujou a přemýšlej, jestli za mnou vůbec vlezou.

„Pojďte, než tady zmrz- se uvařím!"

A dál se chovaj jak kočky, který poprvý v životě vidí sníh.

Sam je odvážnější, takže schytá rychlý bratrský osmělení – nemáš zač, kámo, nenechám tě trápit se s tím půl hodiny.

Svorně si plaveme, dokonce i nad hloubkou si plaveme, už jsme čisťounký a zmrz- uvařený, a Cas ne a ne vlézt do vody.

No, jednou jsme rodina, tak ho aspoň pořádně zlejeme. Ať si nemyslí, že je to nějaká sranda, patřit do rodiny!

Cestou zpátky tak máme na krku promrzlýho anděla, zabalenýho do všech ručníků, a protože jsem mu chtěl zvednout náladu, půjčil jsem mu taser – vážně geniální nápad. Klušeme se Samem deset metrů před ním a pokaždý, když zpomalíme, zablejsknutí nás zase popožene dopředu.

Doopravdy mu nejspíš náladu zvedne až poslední pokerová hra, kdy nás obere o všechno a málem spokojeně usne na hromadě žetonů jako nějakej nebeskej drak Šmak.

Doopravdy mu nejspíš náladu zvedne až poslední pokerová hra, kdy nás obere o všechno a málem spokojeně usne na hromadě žetonů jako nějakej nebeskej drak Šmak

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

„Tak jo, vyhrál jsi, uklízíš."

„Tohle všechno?"

„Jo, Casi. Tohle všechno."

„Nesnáším vás!"

„To je ten pravej rodinnej duch!"

HlášeníWhere stories live. Discover now