The Miraculous Selection

20

Král mávnul rukou na znamení pro kamery. Kameramané ho ale neposlouchali.

,,Vážně se první rande tak nevyvedlo, princi?"obrátil se moderátor na Adriena a snažil se z toho všeho udělat ještě větší skandál. Co jsem to řekla? Illea mě bude nenávidět! Už teď se divím, že to malé publikum, složené ze služebnictva, po mně nehází shnilé ovoce a zeleninu.

,,J-já to tak nemyslela! Já... Nebylo to zas tak špatné, proti princovi nic nemám, jen jsem se na něj kvůli své blbé náladě trochu naštvala.."blekotala jsem ve snaze se zachránit. Pochybuji, že mě někdo slyšel. Nikdo mi totiž nevěnoval pozornost, všichni civěli na prince, jak zareaguje. Ten mě slyšel a, díky Bohu, se mého vysvětlování chytl.

,,Jak tady lady Marinette říká; měla špatnou náladu a mě se ji nepovedlo zlepšit, právě naopak. Za to se omlouvám."lehce se uklonil. Studio se opět topilo v tichu. Tohle nebylo ticho, to byl šok! Jak šokovaná musela být v tomto momentu celá Illea. Cos to Mari provedla? Omlouvá se ti samotný princ... Kterej ti ale omluvu dlužil, takže se moc nevzrušuj.

,,Takže takhle to bylo."Richard se zdál zklamaný, stejně jako většina soutěžících. Kdyby mě teď vyrazili, to by se jim líbilo! I když jsem plánovala brzo odejít a tohle mohla být skvělá příležitost, jak se vrátit domů, tak musím zůstat. Upřímně, zjistit, co se stalo chudince královně zní taky jako dobrodružství a kde je dobrodružství, tam je Mari! Na moment jsem zapomněla, kde to sedím a představila si sebe a prince, jak procházíme různé listiny plné informací a hledáme tu správnou, pak pátráme po ztemnělých chodbách paláce a nalézáme vchod do neznáma. No nezní to úžasně? Něco, co se normálnímu smrtelníkovi nepoštěstí.

,,Hádám, že do další schůzky s princem se nehrnete."

,,Ale pohrnu, nenechám ostatním soutěžícím mi sebrat náskok! Snad příště bude mít princ větší štěstí a sejdeme se v lepší náladě."za tyhle sebevědomé řeči mě holky ukřižujou.

,,Dobře, děkuju za zajímavé informace. Teď stačí najít druhou, doufejme šťastnou, dívku."dotkl se mého ramena a doslova mě vyháněl. Spadl mi kámen ze srdce, zase jsem mohla v pohodě dýchat, póry se zavřely a nepropouštěly další nepříjemný pot. Je to za mnou!

Dosedla jsem a poslouchala další dívky. Všech se ptal na normální otázky, stejně jako na začátku. Asi ho moje výpověď trochu osvěžila a dostal zase chuť do svého řemesla. Všimla jsem si, jak mě Adrien občas sleduje koutkem oka. Naše pohledy se střetly. A on s mírným úsměvem pokýval hlavou. Vypadalo to, že pobaveně přikyvuje na historku s komornýma, co zrovna jedna ukecaná soutěžící vyprávěla, ale já věděla své. Jeho kývání znamenalo, že je vše v pohodě, že ho moje odpovědi pobavily.

Rozhovory se blížily ke konci, zbývalo už pár dívek a vtom kolem mě prošla záplava zlata. Chloe je na řadě. Rozhodla jsem se vypnout, neposlouchat ji. Slyšet ten afektovaný smích, asi skočím z toho stupínku, na kterém sedím, a rozbiju si tlamu. Přepla jsem tedy vypínač. Chvíli zůstal vypnutý, ale pak se sám od sebe zapnul. Jako když někdo nahodí pojistky a vše zapne, všude se rozsvítí. Ty pomyslné pojistky nahodila věta následovaná afektovaným smíchem:

,,Ano, měla jsem tu čest se s Adrienem setkat osobně, že ano Adriánku?"