The Miraculous Selection

13

Prošli jsme dveřmi a před námi se rozprostřela obrovská zahrada. Všude složitě zastřižené keře stromy, barevné květy a na zemi čistý písek. V dálce se třpytila voda z fontán. Člověk ani nedohlédl na konec! Vážně Mari? Vážně jsi zalapala po dechu!? Před princem...?!

,,Jak vidím, zahrada se vám líbí."usmál se blonďák nad mou reakcí. Mlč princátko, vychutnávám si okamžik. Kvůli tomuhle jsem přijela! Ne kvůli napudrované modelce tančící potají striptýz na trůně... Myslíte, že mu u toho nějaká služka asistuje? Upřímně, nedokážu si toho křupana vedle mě v té situaci ani představit. Osoba vedle mě si odkašlala.

,,Ehm, chtěl jsem s vámi mluvit o včerejšku."a sakra... Popošli jsme k dřevěné lavičce. Mari hloupá si neuhladila sukni a teď ji hrozila tříska v zadnici... Grr, šaty nejsou tak úžasný, jak jsem čekala. Nijak jsem se k princově předchozí větě nevyjadřovala. Jak jsem taky měla? Má cenu zapírat? Mám se snad přiznat a jít si sbalit kufry!?

,,Chci, abyste si můj rozhovor nechala pro sebe. Rodinné problémy nepatří na veřejnost. Jste toho schopná?"b-byl moc blízko! Co etiketa, princi? Nebo to je vaše specialita? Dýchat dámě, která je jednou z vašich panenek na hraní, do obličeje? Osobní prostor, hm? Odtáhla jsem se. Jeho ruka se ale ocitla na mých.

,,Hej!"ucukla jsem a prudce vstala. Ten zvuk trhající látky určitě nebyla moje sukně... Určitě ne... Princ se neudržel. Ten debil se začál smát! A já rudnout.

,,Omlouvám se, omlouvám se!"dal si ruku na pusu a snažil se smích potlačit. Marně.

,,Mohla byste si teď zase sednout? Vsadím se, že nechcete, aby někdo tu díru z okna viděl, nejsme tak daleko a támhle jsou stráže."ušklíbl se. Přesně tak, jak to dělaj ti namachrovaní frajírci u nás v ulici. Na jeho úšklebku bylo něco.... Jiného! Snad se Mari nezamilováváš! Jseš tu kvůli jídlu! Jídlo, jasný!? Okamžitě jsem si sedla zpátky. Rozpuštěné vlasy dokonale schovaly ruměnec. Aspoň něco...

,,Promiňte, těch šatů mi je líto."pokusil se situaci zachránit. Neuhlídala jsem se.

,,Formality si nechte, dobře víte, že mám v šatníku další a mnohem krásnější!"vyštěkla jsem. A hned slov litovala. Princ sebou trhnul. Není princátko zvyklé. Nebo je? Přeci jen ta hádka mezi ním a králem... Nezdá se, že by byla první ani poslední. Proč mi ho je líto?

,,Vy jste... Dupain-Chengová, že?"vůbec jsi to teď nepřečetl z jmenovky, vůbec!,,Nemáte za komorné Tikki, Trixx a Duusu?"naklonil hlavu a vlasy mu napadaly do obličeje. Proč jsem se zakousla do rtu? Je to debil! Bohatý fracek! Rozmazlenec! Země volá Mari! Mejdej! Mejdej!!!

,,Ano, znáte je osobně?"

,,Znám. Jsou jedny z mála speciálních služebníků, co tu máme."

,,Je jich víc? Čím jsou speciální!?"

,,Hou hou! To byste věděla už moc tajemství!"v tom se zarazil. Když nad tím tak přemýšlím... Když neseděl jak prvňáček ve škole a vynechával všechny ty formality a zastaralosti v mluvě...

Dalo se s ním i dobře povídat. Ještě z něj vymanit tykání. Zná to vůbec...? V zamyšlení svraštil čelo. Na kolik teď vypadal? Kolik mu vlastně je...? Trochu blbý, že to Mari nevíš, ne?
Princ si mě prohlédl od hlavy k patě a pak se mi s vážností zadíval do očí.

,,Co kdybychom se... Na ně něčem dohodli?"