Oneshots✗Kpopᶜᶻ

|>CHANBAEK<|

Chlapec sedící za svým pracovním stolem s hrnkem kávy po své pravici ve své kanceláři právě vyplňuje papíry, které měly být už před hodinou na stole jeho šéfa. Bohužel má tak neschopnou sekretářku, která na to zapomněla, a tak vše padlo na jeho bedra.

Po nekonečném, dvouhodinovém papírování a vyplňování konečně dopsal poslední písmenko a je připraven vše odnést svému opravdu "milovanému" nadřízenému.

Vstal od svého mohutného stolu, pohlédl z okna, které měl do teď za zády a pousmál se nad dokonalým výhledem, ukazující mu skoro celý Soul.

Pobral všechny své papíry a vydal se dlouhou chodbou až na konec, kde se nacházely mohutné dubové dveře tmavé barvy. Lehce zaklepal a čekal na vyzvání, které se po chvíli ozvalo. S úklonou vešel do kanceláře a úhledně seskládané papíry položil na stůl.

,,Pane Park, moc se omlouvám. Jsem si vědom toho, že má práce tu měla být už před třemi hodinami, ale-" ,,Nechci slyšet vaše výmluvy pane Byun. Je mi jedno co jste dělal nebo nedělal. Věděl jste, že vaše práce měla být na mém stole přesně v 8:00. Ale nebyla tu" přerušil Baekhyuna jeho nadřízený rázným tónem, ze kterého měl nemalý respekt. Poraženecky svěsil hlavu a sledoval své nové boty v havraní barvě.

,,Ano, omlouvám se, už se to nestane" Pohlédl na vyššího a uklonil se ,,Pokud tedy už nic nepotřebujete, tak já už radši půjdu" otočil se na patě a mířil ke dveřím
,,Počkejte pane Byun. Dneska máme pohovor s velmi váženým sponzorem, kde se ukážete. Schůze je v zasedací místnosti přesně ve 13:00. Očekávám, že přijdete přesně v čas. Můžete jít, to je vše" Baekhyun na vše pouze přikývl a vyšel ze dveří. Jak nenáviděl tu místnost a jeho až moc dominantní hlas, který mu naháněl husí kůži po celém těle.

Dorazil do své kanceláře, usadil se za svůj milovaný stůl a zapnul počítač jehož obrazovka se ihned rozsvítila a žádala si přístupové heslo. Baekhyun ladně svými dlouhými prsty rychlostí blesku napsal své heslo a dostal se do hlavního menu. Na ploše vyhledal svou práci a začal pracovat na jejím dokončení.

Uběhla hodina, dvě, možná i více a Chlapec pohlédl na hodiny, které vysejí na protější zdi.

,,Ach bože... zase přijdu pozdě!" nespokojeně zabručel. Vzal si vše potřebné a rychlým krokem se vydal do zasedací místnosti. Měl ale šestí, dorazil o minutu dříve a na pozdrav se uklonil. Přece jen byl dobře vychovaný, možná až moc a nejvíce ženou, tedy svou matkou.

Usadil se do černé židle za dlouhý stůl vedle svého nadřízeného a čekal na jejich tak moc váženého sponzora. Pohlédl na hodiny a bylo něco málo po jedné hodině. Nespokojeně nakrčil obočí a pohledem hypnotizoval skleněné dveře. Byl nervózní, tohle pro něj sice nebylo poprvé, ale osoba vedle něj ho dokázala vždy rozhodit takovým způsobem, že ani sám Baekhyun nevěděl z čeho má větší strach, jestli z jeho pevného pohledu nebo hrubého a rázného hlasu.

Hodiny ukazovali přesně 13:10 a nikdo nikde. V jeden moment ucítil na svém koleni něčí ruku, která se neustále sunula výš a nakonec se vrátila zpět na jeho koleno. Nechápal, proč nikdo nepřišel, nechápal, proč na něj jeho nadřízený sahá a začal si uvědomovat, že nikdo nejspíše nepřijde.

,,Pane Park, nevypadá to na to, že by nás měl někdo poctít návštěvou" řekl s respektem v hlase. Chanyeol na něj pouze pohlédl a ušklíbl se. Jeho ruka vystřelila ke krku mladšího a zároveň menšího, jehož krk pohladil. Saténově bílá pokožka, narůžovělé rty, drobná a přitom ladná postava, která by se vyrovnala kdejaké dívce, co se týče boků a pasu, nádherné kaštanové oči a vlasy spadané do očí. Baekhyun pro něj byl jako zakázané ovoce. Tak krásný, nevinný, nepoškozený. Byl by hřích ho nechat někomu jinému.