Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

17. kapitola

Černovlasý bystrozor sebou v posteli prudce škubl, jak ho ze slastného snění vytrhnul zvuk neodbytného zvonku. Osoba venku přede dveřmi navíc byla obzvlášť vytrvalá, protože se v jednu chvíli o zvonek opřela a držela. A zvonek drnčivě zvonil a tím jen drásal Harryho nervy, až měl chuť si přetáhnout polštář přes hlavu a úplně ho ignorovat.

Tak nějak ale tušil, že osoba venku jen tak neodejde a zvonek stále zvonil a zvonil.

„Vždyť už jdu!" zavrčel rozespale, načež se vyhrabal jen v boxerkách z peřiny. Díky nepřívětivému probuzení neměl chuť ani dojít pro župan. Chtěl jen návštěvníka rychle vyřídit a vrátit se ještě do vyhřátých pokrývek a spát dál. Vždyť nebylo ani půl sedmé!

Rychle seběhl po schodech z patra do přízemí za stálého zvonění. Prošel kolem botníku a zrcadla, aniž by se podíval, jak vypadají jeho vlasy po probuzení, a s naštvaným škubnutím otevřel vchodové dveře.

Zamračený výraz se mu téměř ve vteřině proměnil v překvapený, když za dveřmi spatřil svého bývalého rivala ze školy. Otravný zvuk s otevřením ustal a v domě zavládlo uklidňující ticho.

Dracovy oči zběžně přelétly přes Harryho spoře oděné tělo, než se v očekávání zabodly do jeho zelených studánek. „Potřebuji s tebou mluvit," vydechl blonďák a jediná emoce, která se v jeho hlase ozývala, byla čistá naléhavost.

Harry vyklenul obočí, než si povzdechl a beze slova poodstoupil od dveří, aby mohl blonďák vejít dovnitř. Gestem ho pozval dál s myšlenkou, že se spánkem se dneska může rozloučit.

Draco po vyzvání vstoupil do Harryho domu. Drobně svraštil čelo, když byl nucen projít těsně kolem černovlasého oblečeného pouze ve spodním prádle. Díky tomu si teprve teď uvědomil, že na svou návštěvu přišel v nepatřičnou ranní dobu. „Asi jsem tě vytáhl z postele, co?" nadhodil s drobným pocitem viny. Stejně jako Bena.

Harry se podrbal na zátylku ve vlasech a dveře za blonďákem zavřel. „Víceméně," přiznal ještě trošku rozespale. „Posaď se v obýváku, já... se jenom oblíknu," uvědomil si následně nedostatek svého oblečení a trošku zrozpačitěl.

Blonďák jen přikývl a dle Harryho pobídky se usadil na gauč v obývacím pokoji. Letmo se rozhlédl kolem sebe, avšak následně zatřepal hlavou a snažil se své myšlenky odehnat od obdivného okukování bystrozorova domu. Raději by si měl rozmyslet, jak mu vysvětlí důvod, proč přišel. Zhluboka se nadechl, když na něj začala doléhat skutečnost, že právě hodlá celý svůj osud vložit do Potterových rukou.

Harry se mezitím rychle oblékl do domácího - tepláky a nátělník - a vrátil se stále stejné rozcuchaný do obýváku za Dracem. „Dáš si něco k pití?" zeptal se nejistého blonďáka, který se nenápadně rozhlížel po moderně zařízené místnosti.

„Ne, to je dobrý, asi," pokroutil bývalý Zmijozel hlavou.

„Dobře," změřil si bystrozor blonďáka pohledem a sám obešel barový pult a postavil si vodu na kafe na probuzení. Spojená kuchyně s obývákem mu zrovna přišla vhod. „Tak co tě ke mně přivádí takhle brzo?" zvedl pohled od varné konvice.

Draco se zhluboka nadechl. „Když ses mě před pár dny zeptal na ten protilék na exedunt," na okamžik se odmlčel a počkal, až s ním Harry spojí svůj pohled, „neřekl jsem ti tak úplně všechno. Včera se celá záležitost trošku víc... zkomplikovala a já si uvědomil, že... potřebuju pomoct," připustil blonďák lehce neochotně a rukou si vjel do vlasů, které následně prohrábl. V Harryho očích díky tomu působil velice nerozhodně.