Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

20. kapitola

Mladý bystrozor se zašklebil, když kolem něho proběhly dvě rozjařené děti a pocákaly ho vodou z nedaleké kaluže na chodníku. Londýn už byl zase zamračený a mraky, které se na obloze sešly, jen dávaly vědět o brzkém dešti. Pršelo teď každou chvíli, ale díky kouzlu na Harryho kapky deště nemohly. Což zřejmě neplatilo o kapkách z kaluží, díky kterým jeho oblečení ztratilo prvotní čistotu.

Nedbalým mávnutím rukou mokré blátivé skvrny nechal zmizet, než zvedl hlavu zpátky na ulici. Stál v jedné z postranních uliček blízko ministerstva, kde měl s Dracem dohodnutý sraz. Zbývaly ještě dvě minuty, ale i tak Harry doufal, že si blonďák pospíší.

Když uslyšel kvapné kroky, spokojeně se usmál a očima vyhledal spěchající postavu. Dnes mu poslal gerbery. Doufal, že i ty se Dracovi líbily, i když nebyli nijak honosné jako třeba růže. Karafiáty a fialky takové ale taky nebyly a co věděl od Bena, blonďákovi se víc než líbily. Byl jimi uchvácen. Ben neměl ani tušení, jak rád tohle Harry poslouchá. Vždy ho vyprávění o Dracově radosti z květin fascinovalo.

„Ahoj," pokusil se Draco aspoň o drobný úsměv, když Harryho spatřil a dostal se až k němu. Ve své snaze však bolestně selhal, když namísto úsměvu vykouzlil na rtech jen slabý pokroucený úšklebek. Již od rána byl jako na trní. Nebyl schopen se na nic pořádně soustředit a v hlavě se mu vytvářely všelijaké scénáře, jak dnešní setkání s jeho známým smrtijedem dopadne. Upřímně, neměl z dnešního večera dobrý pocit. Ať už se semele cokoliv, nebude to nic dobrého, tím si byl jistý.

Když dnes ráno obdržel odpověď na svůj dopis, který muži poslal ještě v pondělí večer, hned jak se vrátil od Harryho domů, spěšně zašel ještě před začátkem své pracovní doby na bystrozorské oddělení, kde se mu povedlo Pottera odchytit. Bokem mu potvrdil, že jejich plán s nalákáním smrtijeda vyšel a domluvili se na místě, kde se sejdou a poté společně přemístí na dané místo schůze s Dracovým známým. Samotnou lokaci, kde se „předání" protiléku na exedunt má konat, vybral sám smrtijed a Dracovi ji oznámil právě v dopise. I s touto skutečností Harryho Draco ráno obeznámil. Ani jeden z nich tak nevěděl, na jakém místě se vlastně ocitnou a co je tam čeká.

„Ahoj," pousmál se Harry, kterému šel úsměv přes rty podstatně snadněji. Nebyl nervózní. Přece jenom, takovýchto misí už absolvoval nespočet, takže ať už se dostanou po přenesení kamkoliv, improvizace bude na místě a na tu byl připravený vždy. Hůlku měl zasunutou v rukávu levé ruky, kterou nekouzlil, ale i kdyby ji měl schovanou v nohavici na noze, bylo by to jedno. Na úroveň bezhůlkové magie se dostal již pár let zpátky během svého bystrozorského výcviku, což mu bylo jen k užitku.

Harry si změřil nervózního blonďáka před sebou pohledem. „V pohodě?" zeptal se ho klidně. Jemu samotnému zabít toho smrtijeda nedělalo takový problém, protože si to ten chlap podle jeho mínění zasloužil. Za války zabil určitě nespočet nevinných lidí, kolik jich mučil, nechtěl Harry ani vědět, ale Dracovi se ho zbavit z nějakého důvodu příčilo. Upřímně tomu nerozuměl, i když pár teorií by měl.

Blonďák neurčitě potřásl hlavou, jako by říkal ano i ne zároveň. Nejistě se na Harryho podíval, rád, že je to právě Potter, kdo s ním dnes na místo schůzky zamíří. Cítil se s ním v bezpečí a chráněný.

Bystrozor na své tváři vyloudil chápavý úsměv. „Budu tam s tebou, pamatuješ? Nic se ti nestane."

„Jo," pokusil se mu Draco úsměv oplatit. „Přemístíme se už? Chtěl bych to mít co nejdříve za sebou," přiznal se s drobným úšklebkem a nejistě se rozhlédl kolem sebe.

„Jo," souhlasil Harry s drobným pokývnutím hlavou, než blonďáka chytil za ruku.

Draco na okamžik sjel očima k jejich rukám, než se pohledem ujistil, že je Harry připravený k přemístění. S myšlenkou na danou lokaci, na kterou se měli dostavit, je oba vtáhl do víru časoprostoru a o chvilku později již společně přistáli na neznámé půdě.