Elementarie Sedmi draků - přítomnost

Shledání

Themis seděla společně s ostatními u ohně. Bylo dvacátého devátého února, přestupný rok. Ostatní se ji sice snažili naučit, co uměli, ale Aronel každého naučila, na co byl šikovný, a to oni neuměli zhodnotit. Alespoň se sama naučila používat magii, to byla věc, se kterou jim Aronel jen trochu radila, protože toho tolik nevěděla. Proto se snažili naučit Themis trochu od všeho, a přitom se snažili najít Aronel. Když před měsícem dorazili na loučku, která nesla stopy zápasu, našli chomáček fialových vlasů a vlkodlačí chlupy. Byli však pomalí a vlkodlaci jim ujeli na koních.
"Půjdu se projít," prohlásil Lichtr, "to čekání mě zabíjí, a Aronel stejně takhle nenajdeme."
Vnímal neskutečný klid lesa a jeho přirozené zvuky, když uslyšel zvuk jiný. Jak zjistil od Erena, byla to sojka "Bonzačka", která varovala před nebezpečím. Lichtrova magie světla mu umožňovala odklonit sluneční paprsky tak, že nebyl vidět. Musel ale dávat pozor na prudké pohyby, zvuky a stopy. Za chvíli z křoví vyklopýtal vlkodlak, který nesl v náručí Aronel. Lichtr zalapal po dechu. Měsíc ji bezúspěšně hledají a pak se najednou objeví, a nějáký vlkodlak ji nese. Vlkodlak se rozhlédl, zřejmě slyšel zalapání po dechu. Chvíli se obezřetně rozhlížel a po chvíli uklidněn se zase pustil v cestě dál.
Lichtr se připravil, že na něj skočí a omráčí ho, pak si to ale rozmyslel. Doufaje že jen spící Aronel by se mohlo něco stát a poté by je oba do tábora nedonesl.
"Polož ji," řekl Lichtr a zviditelnil se, meč v připravené poloze. Vyčerpaný vlkodlak sebou škubnul leknutím, pak ale Aronel opatrně a jemně položil na zem a stoupl si před ni.
"Dej ruce před sebe," instruoval ho dál.
"Nejdříve mi řekni, kdo jsi," zněla reakce.
"To tě nemusí zajímat," řekl Lichtr a namířil mu meč přímo na hruď.
"Nedovolím, aby jí někdo ublížil," vzdoroval vysílený vlkodlak.
"Aronel neublížíme, je jedna z nás, vlkodlaku, a pokud nechceš skončit na zemi bez srdce, dej ruce před sebe."
Romulus doufal, že je to člen Aroneliny party strážců a chystal se dát ruce před sebe, jak po něm chtěl, když ho zasáhl proud světla, který ho na chvíli úplně paralizoval a shodil na zem. Když se zase mohl hýbat, zjistil, že má zápěstí svázaná za zády a okolo krku provaz.
"Vstávej," škubnul Lichtr za provaz. Vysílený Romulus se začal zvedat a hledal, kde je Aronel.
"Aronel už jsem odnesl do tábora, jestli hledáš ji," ušklíbl se.
"A teď sebou hoď," a škubl za provaz znovu a důrazněji. Romulus se vyškrábal na nohy a klopýtal za Lichtrem k táboru.

V táboře se všichni soustředili na Aronel, která stále nebyla při vědomí, a tak si Romuluse a Lichtra všimli až když Romulus seděl se spoutanýma nohama, rukama za zády a provazem přivázaným ke stromu a druhým koncem okolo krku. První si ho všimla Scarlet a zasyčela : "Ty!"
To si ho všimla i Marine a její výraz se od Scarletina příliš nelišil. Themis jak si ho všimla, zatvářila se naštvaně, možná i vylekaně. Eren situaci nekomentoval.
"Vy ho znáte ?" zeptal se Lichtr.
"To je Romulus, ten Romulus."
Scarlet k němu přišla a Romulus odhadl, k čemu se chystá. Stačil se jen rychle stočit do klubíčka, když přiletěl první kopanec. Zaúpěl a stočil se ještě pevněji. Brzy se přidal i širší kruh osazenstva. K týrání se nepřidala jen Marine, kvůli svojí mírumilovnosti a Airen kvůli Marine. Aronel se stále neprobouzela.
"Měli bychom ho zabít dřív, než zabije on nás," navrhla Scarlet.
"Souhlasím s tebou, Scar," dal jí za pravdu Lichtr a Themis přikývla. Eren si nebyl jistý. "Nevím, jestli smrt je nejlepší nápad. To, že ho zmlátíme, je jedna věc, ale život nevrátíš."
"Nemyslíte, že kdyby mě Aronel chtěla zabít, chtěla by to udělat osobně?" zeptal se s určitou nadějí na přežití Romulus.
"To je pravda, Aronel ho nenávidí víc než cokoli nebo kohokoli jiného," zamumlala pro sebe Scarlet. Romuluse ta slova bolela možná víc než kopance, ale uvědomoval si, že Aronel opravdu hodně několikrát ublížil.
"Já jsem pro to, abychom to nechali na Aronel, ať rozhodne co s ním bude," zakončila Marine debatu.
Scarlet se k němu sklonila a povolila pouta na nohou, vzápětí mu je zase utáhla ještě pevněji, než je měl před tím. Romulus zařaval bolestí, protože se mu provazy zaryly do masa. Scarlet vynaložila veškerou sílu k tomu, aby je co nejvíc utáhla. Pak pokračovala u pout na zápěstí a Romulus zakňučel, když se mu provazy zařízly hlouběji do rukou.
"Ne aby tě napadlo utéct, jestli to zkusíš, tak je ortel jasný, zemřeš. A pokud Aronel rozhodne jinak až se vzbudí, o čemž tedy pochybuji, máš určitou šanci na přežití," sdělila mu nenávistně Scarlet. Měla mu za zlé, že ohrožoval Marine, její nejlepší kamarádku, a několikrát unesl Aronel.
Vzala jeho cestovní vak a vysypala jeho obsah na zem. Mezi věcmi našla třpytivě fialový, cinkající váček a několik Aroneliných nožů. Pak dvě deky, plachtu, nádobu na vodu a něco málo jídla. Brousek na ostření, pak křesadlo a troud.

----
Odpoledne Scarlet neměla co dělat, proto se rozhodla týrat Romuluse.
Přišla k němu a on se rychle stočil do klubíčka a schoval obličej. Scarlet se však nehodlala připravit o možnost ránu do nosu, proto ho surově popadla za vlasy a trhla mu hlavou dozadu. Vhrkly mu slzy do očí a heknul. Lichtr se přidal a vrazil mu pěstí do nosu, ze kterého se mu spustila krev. Scarlet ho praštila, potom pustila jeho vlasy a pokračovali v kopání. Vybírali si bolestivá místa a pokaždé, když rána dopadla, Romulus zakňučel a snažl se další vyhnout. Po čase je to přestalo bavit, tak nechali sténajícího Romuluse, kterému z tržných ran crčela krev, válet na zemi.

--------

Někdy k večeru se probrala Aronel.
"Co se stalo ?" Zajímala se. Poslední, co si pamatovala, byl tunel.
"Lichtr ho dostal nedaleko odtud, když tě někam nesl," sdělila jí Marine.
"Nechali jsme pro tebe možnost ho podříznout," informovala ji Scarlet a podala jí váček se zbraněmi.
"Díky," kývla Aronel a nasadila neutrální výraz. Vzala z váčku své věci a vrátila je na místo kam patřily. Pak vzala jednu dýku a začala se přibližovat k Romulusovi. Ten ji jedním okem sledoval, protože druhé mu nateklo po kopanci od Scarlet. Aronel si k němu klekla se stále nic neříkajícím výrazem a namířila mu nůž na hruď.
"Doufám, že nechceš porušit naši dohodu, Ar." Ta se mu stále dívala do očí a přiložila mu nůž ke krku.
"A taky doufám že toho budeš jednou litovat," pronesl trpce Romulus. Aronel najednou udělala velice rychlý pohyb a Romulus zavřel oči v očekávání bolesti. Ta se ale nedostavila. Místo toho ucítil škubnutí na zápěstí a nohou a ruce i nohy mohl dát od sebe. Pocítil strašné křeče, jak se mu do znecitlivělých, odkrvených končetin začala hrnout krev. Aronel se usmála a řekla : "Já doufám, že toho litovat nebudu."
Všichni na ni koukali jako na zjevení a Aronel jim s širokým úsměvem oznámila: "Ode dneška se Romulus stává osmým členem naší skupinky.
"A ccco my, to je dissskriminaccce" zasyčel naoko naštvaně Horus.
"Vy se nepočítáte, vy máte vlastní skupinku, a přiznejme si, jak často jste s námi?"
"Moc ne, ale ode dneška se to změní, naučili jsme se totiž všichni konečně měnit," připustil Horus a zapomněl syčet.
"To je báječné," usmála se Aronel a podrbala Horuse mezi růžky na hlavě. Někdo jí dal ruce přes ramena a objal ji.
"A co já ?" optal se usmívající se Romulus držící Aronel.
"Ty? Ty asi nic," otočila se k němu Aronel a taky ho objala. On se k ní naklonil a políbil ji. Začala mu odpovídat a on se vítězně usmál, ale hned jak to udělal, Aronel ho kousla do jazyku a jednu mu vlepila.
"Au, za co?" zeptal se ublíženě.
"Ty moc dobře víš, a takovéhle myšlenky si příště laskavě odpusť," sdělila mu Aronel, ale koutky jí cukaly.

"Takže, co udělal?" zajímala se Marine poté, co se sesedli k ohni.
"Ani se neptej," posteskla si Aronel, ale zase jí začaly cukat koutky.
"Já nechápu, jak si to zjstila," ozval se Romulus.
"Co myslíš, že jsem dělala, když jsem ti držela nůž u krku? Zjišťovala jsem, jestli nás nechceš podrazit. Když jsem ti vnukla pocit, že své slovo nedodržím, začaly se tvé myšlenky točit okolo bodu s nedodržováním slova. Chvíli jsem ti četla myšlenky, které díky tomu vypluly na povrch. Hledala jsem něco o tom, jestli nás chceš zradit, a nic jsem nenašla. Všechno se točilo k tomu, jak tě bolelo, že jsem tě podrazila.
A když si mě políbil, divně ses usmál a mně to nedalo a zjišťovala jsem, co ten úsměv znamená, a zjistila jsem to. Takže než si příště zase pomyslíš, že mě je jednoduché sbalit, promysli si také laskavě, jestli náhodou neodposlouchávám tvé myšlenky."

Tuto kapitolu věnuji dvěma dívkám.
1. Kamarádce Kačce, která sice nemá wattpad, ale je nadšeným čtenářem a fanouškem
2. Své sestře @evika-chan
Věnuji jim tuto kapitolu proto, že jsem se vymlouvala, že nemůžu psát, že nemám čokoládu, až mi obě čokoládu sehnaly.
Děkuji vám !