Ztracená dvojka

1. Dětský domov

Jmenuji se Nikola Jonesova.A můj příběh začíná když mi bylo devět let, žila jsem v děcáku  s mím dvojčetem Samantou. Byla nejlepší na celém světě, nikdy bych jí neopustila, ale ona opustila mě. Adoptovali si ji, ten den, ten týden, ten měsíc sem byla bezbranná, smutná a opuštěná tak jako nikdy dřív. Uplynuly roky a já se sté deprese dostávala... Teď se dostaneme do současnosti-Bylo ráno a mě probudilo slunce co mi svítilo do oči a tak jsem se  otočila na druhou stranu ale najednou slyším klepání na dveře ''Nikol stávej,, zakřičí na mě Berta snad ta nejhorší  chůva na celém světě  ''Jo jo ,jsem vzhuru,, zakřičím na spátek když už slyším kroky odcházející za mími dveřmi tak si položím nohy na studenou zem a zamířim do koupelny.Tam si udělám svojí hygienu pak vejdu zpět do pokoje a vytáhnu si ze skříně černé triko a džíny, udělám si z vlasů drdol a jdu si dolů pro snídani schody jsem seběhla co nejrychleji protože jsem měla hlad. Vzala jsem si cerealie s mlékem a usedla ke stolu k dalším dětem. Když jsem dojedla tak slyším že mě někdo volá. Otočila jsem se a vidím Bertu jak se šklebí a řekla ať se dostavím do ředitelny. Tak jsem šla a v duchu si říkala co jsem udělala. Teď když jsme stála před dveřmi tak jsem se nadechla a zeklepala. Uslyšela jsem pouhé dále a tak jsem vešla dovnitř a sedla si na židli a čekala až mi ředitelka řekne tu novinu. Otevřela ústa a řekla .......?

A tohle je konec první části doufám ze se vám líbila a v příští kapitole se dozvíte tu velkou novinu tak zatím papa😛 P.s. Omlouvám se za chyby ❤️