Upíří nenávist

15. Část

O několik let později...

Sebastian

Ano, je to tak. Vracíme se zpět do města, ve kterém jsme sice žili krátce, ale bylo tady hezky. Jsem zvědavý, jestli je to tady pořád stejné, tak jak si to pomatuju. Jestli tady žijí stejní lidé.

Ten stejný člověk, kterého si pamatuju.

Nebyl den, kdy bych na ni nepomyslel, kdy bych se neproklínal, že jsem ji opustil, ale má tady Willa. Určitě spolu mají vlčí děti a jsou šťastni.

Přijeli jsme k našemu domu a mně bylo hned jasné, že tady je něco špatně.

Jak jsme později zjistili, náš dům už náš nebyl. Žili tam úplně cizí lidi.

Prý tento dům odkoupili od jisté ženy, ale jméno neví, žijí zde už tři roky.

Nechápu to, nikomu jsme dům neprodávali ani ho nepronajímali, tak jak je možné, že mají kupní smlouvu a ten dům jim doopravdy patří.

Jeli jsme tedy za Willem, ten ale ve svém skromném domečku nebyl, protože jeho domeček již nebyl, domečkem. Byly to jen třísky a střepy.

Tady něco sakra nehraje.

Jeli jsme tedy tam, kde žila Julie. A tam teprve nastal šok, obrovský šok.

Když mi domácí, co tam stále po těch letech působí, oznámila, že jméno Julie Müller v životě neslyšela.

Ve škole o ní taky nikdo nevěděl, učitelé, ředitelka.

Zajeli jsme za Milou, Scotchem a Jackem. Nikdy o ní neslyšeli a podle fotky jí nepoznali.

Jakoby se po ní slehla zem.

Třeba se vrátila domů, ale je divné, že si na ni nikdo nepamatuje.

Jeli jsme směrem k Magickému lesu, je tam malá chaloupka, občas jsem v ní spával.

Byl jsem zamyšlený a koukal se do svého klína. Co jsem to provedl! Jsem takový idiot! A kde je sakra Will, já myslel, že jsou spolu.

Proto jsem odjel, abych se mezi ně nepletl, i když jsem toho litoval.

„Koukej! To je její auto!" vykřikla Vanesa, která seděla vedle mě a řídila. Jen co zastavila, okamžitě jsem k tomu autu vyběhl.

Byla tu krev, zaschlá.

„To auto tady není chvíli. Je tady už sakra dlouho," pronesla Van. Chtěl jsem se tam jít podívat. Já se rozeběhl a rozhodnutý ji hledat, i kdybych měl najít jen její tělo. Jakmile jsem překročil hranici lesa, tak mě něco odmrštilo několik metrů pryč.

Do prdele, co se to děje.

„Sebe!" vykřikla vylekaně Vanesa. „Jsi v pořádku? Pojď! Musíme okamžitě pryč! Je tady negativní energie. Hned!" křičela a vytáhla mě na nohy. Za chvíli jsme byli pryč.

„Co se to tady, do háje, děje!" křičel jsem nechápavě.

„To bych taky rád věděl," ozval se za námi známý hlas. Otočil jsem se a opravdu za námi stál Will. „Vrátím se po dlouhé době domů a zjišťuji, že už dům nemám. Julie není k nalezení a váš dům okupuje někdo jiný? Co se, k sakru, děje?" ptal se naštvaně Will. Takže on tady celou tu dobu nebyl?

Panebože! My jí opustili všichni najednou!

Dobrá teď si jsem jistý, že se vrátila zpět k rodičům, prostě tam zajedu, omluvím se a tak to budu dělat, dokud mi neodpustí.

„Určitě jela domů. Zajedu k jejím rodičům" rozhodl jsem a byl na cestě k autu, když mě zastavil znovu jeho hlas.

„Tam jsem už byl. Žádnou Julii neznají a říkali, že ani žádnou dceru nikdy neměli," promluvil a já se kompletně zasekl. Tohle je divný, vypadá to, jakoby Julie Müller nikdy neexistovala.

Jakoby nikdy nežila.

Ahoj 😄 kdo tohle čekal?
Myslíte, že je Julie opravdu mrtvá? Co si myslíte, že se během jejich nepřítomnosti stalo?
😄😄 no ještě to bude zajímavé 😊😄