Upíří nenávist

27. Část

O pět let později
Pořádně jsem se podívala do zrcadla a zkontrolovala svůj vzhled. Vlasy jsem měla stočené do vzhledného drdolu a jen pár pramínků se mi kroutili kolem obličeje. Obličej mi zdobil make-up, který zakrýval lehké kruhy pod očima, lehce tmavší stíny zvýrazňovali mé oči a červená rtěnka tomu dodávala šmrnc a neodolatelnost. K tomu mé červené upnuté šaty končící těsně nad koleny s větším výstřihem. Možná si začínáte myslet že se chystám na rande.
Ne.
Je to pracovní schůzka.
Potom všem co se stalo jsem si chtěla najít nějaké užitečné uplatnění a tak jsem začala studovat policejní akademii. Bylo to o dost složitější potom co jsem zjistila že jsem těhotná, ale nakonec se to všechno zvládlo.
Nejtěžší období mého života.
Potom co jsem Brada nechala v té chatě úplně jsem se sesypala. Pronajala jsem si tento dům a skoro z něj nevycházela a jen brečela a brečela. Sebastian zamnou chodil a utěšoval mě ale potom potkal Clair. Je to člověk a po chvíli chození ji řekl pravdu o sobě, o mě, o všem.
Pak tu byl Will.
Ten zamnou také často a hodně chodil mnohem více než Seb.
Vím že mě miluje.
Vím, že mě chce.
Potom co jsem zjistila, že čekám Jamieho mi Will hodně pomohl. Byla jsem mu opravdu vděčná a mám ho ráda.
Ale nemůžu ho milovat.
Prostě nemůžu.
Snažila jsem se na Brada zapomenout, ale nejde to. Prostě ho miluju a ačkoliv jsem se snažila nemůžu zapomenout.
Jamie je to jediné co mi po Bradovi zbylo a trápí mě že svého otce nikdy nepozná. Je mu tolik podobný. Jasně zelené oči a kudrnaté hnědé vlásky. Dneska spal Jamie u svého kamaráda a já bych si po té schůzce chtěla zajít ještě na skleničku. Nemám zájem se s někým seznamovat, protože v mém srdci navždy bude Brad.
Znovu jsem se podívala na svůj vzhled a musela jsem se usmát. Slušelo mi to, ale neměl mi to kdo říct, podívat se na mě a říct jak moc mě miluje a je šťastný že má zrovna mě.
Ano je dost možné že Will by mi to řekl, jsem si jistá že by udělal vše abych byla šťastná, ale já nemohla.
Srdci nerozkážeš.
Z mých depresivních myšlenek mě vytrhl zvonek u dveří. Koukla jsem se na hodiny bylo sedm hodin a já v devět měla být v centru města a protože chci drink musím hromadnou dopravou. Rychle jsem otevřela a za nimi našla stát Willa.

"Ahoj Wille. Děje se něco?,, zeptala jsem se překvapeně. Vůbec jsem ho tady nečekala.

"Ahoj Jul. Promiň že tě takhle ruším, ale potřebuji s tebou mluvit.,, řekl v rychlosti, vešel dovnitř a zavřel dveře. Chytl mě za ramena a hluboce se mi zadíval do očí. "Chápu že máš ráda Brada, ale ten tu není. Mrzí mě to ale už se nevrátí. Já tady jsem pro tebe. Od první chvíle co jsem tě spatřil, já věděl že budeme spolu. Viděl jsem naší budoucnost. Miluju tě Julie.,, dokončil svůj proslov a já nevěděla co mám říct. Mám ho ráda ale nemiluji ho. Možná kdyby tehdy neodešel bylo by to jiné. Nadechla jsem se, že něco řeknu, ale nestihla jsem vydat ani hlásku. Jeho dlaně obalili můj obličej a přitáhl si mě k sobě do polibku. Byla jsem v šoku.
Nečekala jsem že mě políbí. Jednu ruku nechal na mé tváři a tou druhou obmotal kolem mých zad a jeho dlaň přistála na mém zadku a přitáhl si mě blíž k sobě. Začala jsem se vzpírat, ale on mě ještě více narazil na zeď zamnou a začal svými dlaněmi putovat po mém těle.

"Wille dost!,, řekla jsem skrz jeho náruživé líbání. Pořádně jsem se vzepřela a odstrčila ho. Dopadl na komodu ze kterého spadla váza a ulomila se nožička.
"Dost! Co blbneš! Wille chápu že mě miluješ, ale já miluju Brada a to se nikdy nezmění!,, křičela jsem na něj rozčíleně a v jeho obličeji se objevila zuřivost. Než jsem se stihla nadechnout tak byl u mě a chytl mě pod krkem. Vůbec jsem ho nepoznávala. Díky bohu že tady není Jamie.

"Už se konečně vzpamatuj Brad tu není a nikdy nebude. Máš malé děcko a kvůli tomu co jsme si nikoho pořádně nenajdeš a já jsem tvá jediná možnost. Miluju tě a Jamie mi nevadí i když je to jeho děcko!,, oči se mi zalili slzami. Tohle bych od něj nečekala. Chytla jsem ho za ruku kterou mě držel pod krkem a zaryla do něj drápy. Tímhle u mě skončil.