Život v kostce

Kapitola 31

Kapitola 31

Celý následující týden se nikdo nebavil o ničem jiném, než o nadcházející velikonoční párty.

Byla to snad první akce studentů za tenhle školní rok, takže z toho byli všichni na větvi. Mě to zas tolik nebralo, ale samozřejmě jsem se těšila taky. Největší problém byl Ben, protože odmítal jít. K nějakému pokroku jsem se s ním dostala až asi po čtyřech dnech přemlouvání.

„Musíš tam jít!“ domlouvala jsem mu už asi po sto padesáté. Ben na mě upřel ty jeho čokoládové oči.

„Proč?“

„Protože by to tam bez tebe nebylo ono,“ řekla jsem mu popravdě. Hlasitě si povzdechnul a přikývl.

„Ještě si to rozmyslím.“

„Skvělý,“ zakřenila jsem se na něj.

„No konečně jsme se někam dostali,“ odfrkla otráveně Jenn a mračila se na rovnici, kterou jsme měli vypočítat. Při tom po mně však zvědavě pokukovala.

Jakmile nám skončila matika, Jenn mě odtáhla na chodbu.

„Tobě se líbí Ben!“ obvinila mě. Chvíli jsem se nad tím zamyslela. Asi se mi opravdu trochu líbil, ale i přes to mě nedokázal zaujmout tak jako Emmet. Emmet se už nikdy nevrátí! Přestaň na něj pořád myslet! Ben může být dobrý začátek k zapomnění…

„Jo, líbí,“ přikývla jsem s trošku falešným úsměvem. Jenn nadšeně zapištěla, až se na nás kouklo pár lidí, co procházeli kolem.

„Šššš!“ tišila jsem ji. Jenn ztlumila hlas.

„Tak to můžete dát dohromady na tý párty!“ řekla a tleskla. Protočila jsem oči.

„Možná, když tam přijde,“ poznamenala jsem.

„Určitě!“ chichotala se a konečně mi dovolila vrátit se do třídy.

                                                                                               *****

V pátek byla výuka horší než obvykle. Všichni byli tak neuvěřitelně natěšení na večer, že je nikdo nebyl schopen utišit. Nakonec to skončilo tak, že nás češtinář pustil dřív na oběd, protože už neměl nervy ani hlasivky na to, aby nás překřikoval. Ben mi ten den konečně na jisto slíbil, že se U Trojzubce, kde se ta akce měla konat, staví, takže jsem měla o to lepší náladu. Se zářivým úsměvem jsme se s Jenn rozloučily a domluvily se, že ke mně Jenn před párty ještě přijde.

Zezdola se ozval zvonek. To bude určitě Jenn. Vyběhla jsem z pokoje, abych jí šla otevřít, ale to už tam byl Sam.

„Ahoj,“ řekl jí a roztáhl ústa v oslňujícím úsměvu. Jenn vypadala, že omdlí. Nadzvedla jsem obočí a dorazila k nim. Nemá Sam náhodou holku? Rozhodně jsem ho zatáhla trošku dál od Jenn a zasyčela na něj:

„Opovaž se s Jenn flirtovat! Máš přeci holku.“ Sam se jen zasmál a zakroutil hlavou.

„To, že mám holku, sis vymyslela sama, takže klid.“ Nedůvěřivě jsem si ho měřila.

„Vážně!“ ujistil mě honem.  Kam teda ty večery chodil? 

„Fajn,“ přikývla jsem a přinutila jsem se usmát. Jenn na Sama stále zírala a přihlouple se usmívala.

„Ehm, Jenn? Přišla jsi za mnou nebo za Nickem?“ zachrchlala jsem a snažila se zakrýt smích kašlem.

„Co?“ zahuhlala nepřítomně. Povzdechla jsem si, popadla ji za loket a odtáhla od Sama k sobě do pokoje.