13

334 56 2
                                    

Ťuk ťuk ťuk. Ťukání na Damnathořiny dveře znělo jako přibíjení hřebíků na rakev. Autorka už skoro měla pocit, že ty hřebíky skutečně přibíjí. Damnathoris celý týden neotevírala, nebyla vidět na veřejnosti a ve všech oknech měla zataženo. "Damnathoris! Otevři! Každý den tu jsem! Otevři kruci! Ať vím, že žiješ!"
"Kdybych nežila, dozvíš se o tom." Hlas byl tak ledový, že se jí u úst snad i srážela pára. "Já jen..."
"Chceš něco, nebo tě jen baví tu oxidovat?"
"Chtěla jsem..."
"Co?!"
"Není ti nic?"
"Vypadám snad, že mi něco je?!"
"Mno... Ano..."
"Hmm, díky za tvůj názor, ale já se neptala. Všechno?!"
"Ano... Totiž ne!"
"Tak si vyber. Ano, nebo ne?! Nebudu tu stát věčně!"
"Jen jsem chtěla zajít, zeptat se, jak se máš a tak..."
"Nemám čas, mám se dobře, díky za optání."
"Máš čas..."
"Ne, nemám!"
"Tak ti ho dopíšu."
"Skvělé, ale nemám zájem."
"Počkej, co ti je?"
"U téhle otázky už jsme snad byly."
"Jsi v průseru?"
"A i kdyby, vážně si myslíš, že bych ti řekla pravdu?"
"Mam to brát jako ano?"
"Máš to brát jako příkaz k tomu, abys vypálila."
"Nevypadáš zdravě."
"No a?"
"Jsi nemocná?"
"Ne."
"Jsi na nějaké... Ehm... Látce?"
"Záleží na tom?" Ačkoli tmavovláska měla bledý obličej, propadlé tváře, modročerné kruhy pod očima a na hlavě silně neidentifikovatelný účes, působila pořád jako autorita. Damnathoris stačilo pouze její vystupování k tomu, aby působila majestátně i v zapraném chlupatém županu. Blondýnka z ní měla vlastně nahnáno, ale tak moc toužila mít ji zase po svém boku... Bez ní vznikala mladé autorce v životě vzduchová bublina. Co bublina. Černá díra, jenž požírala všechno okolo sebe. "Půjdu dál." Zkusila. "Ne." Odpověď byla jasná. "Ano!" Dveře se rychle přibouchly. Tedy rády by. V cestě jim stála čísi noha. "Zešílelas?! Mohla jsem ti ji přerazit."
"Můžu jít dál?"
"Bolí to moc?"
"Odkdy ty se zajímáš o mou bolest?"
"..."
"Je to tu horší. Měla by sis uklidit."
"Já bych měla věcí... Třeba přestat fetovat a pít bych měla..."
"Pomůžu ti!"
"Nestojím o tvoji pomoc. Sice jsem ubohá, ale s tebou by procento ubohosti mého života leda stouplo."
"Oh. Ty se nezměníš."
"Naivko bláznivá..."

Opět bych vám strašně ráda poděkovala, když najdete nějakou část, jenž je třeba trochu zlepšit, či učesat, neváhejte a kritizujte❤ budu jen ráda❤❤ jinak moc děkuji za všechna ta přečtení a hlasy❤ jste skvělí!❤❤
Hell

Ty můžeš, já musímWhere stories live. Discover now