MR. PROTECTOR

10.

PANE BOŽE.
Koukala jsem na tohohle satana, který stál u mých dveří. 'Tohle není možný' kroutila jsem hlavou. 'Tohle je jen zlý sen. Mio teď zavři dveře zamkni, jdi zpět do postele a sni o nějakých hezký věcech. Třeba o melounech' Mluvila jsem si sama pro sebe a chtěl zavřít dveře. 'Tohle ale není žádný zkurvený sen, ty blbko' se smíchem mě odstrčil a vešel dovnitř. Do prdele tak tohle moc nezabralo. 'Co tu chceš Luku?' Jak si mě našel?' snažila jsem se vypadat že mě to vůbec neděsí, ale doopravdy jsem byla vlastě posraná. 'Moje malá Mio, já tě najdu všude, úplně všude' řekl a drze si sedl ke stolu. To si snad dělá srandu? 'Jdi pryč Luku' řekla jsem tak pevným hlasem, že to i mě samotnou překvapilo. Přešla jsem ke dveřím a otevřela je. 'Myslýš si, že tohle zvládneš sama? Potřebuješ mě. A asi si zapomněla, že si moje. Ten tvůj Santiago ti pořádně pomotal hlavu, když si zapomněla, co se stane, když se ke mě nechováš slušně' řiíkal to tak kliným hlasem. 'Je to Sebastian' stála jsem si za svým a nechtěla jsem se nechat rozhodit 'a teď vypadni' dobře to jsem možná trochu přehnala. Jeho výraz v tváři se změnil. Rychle ke mě přistoupil a přišpendlil mě na dveře. 'Tak abychom si rozuměli, Mio. Uvědomuješ si s kým vůbec mluvíš?' řikal to pomalu, nechal si záležet aby z každýho slova byla zjevná jeho naštvanost. 'A navíc určitě bych nechtěla aby se stalo něco tomu tvýmu drobkovy ne?' koukl se na moje břicho a každým slovem jeho stisk na mém zápěstí sílil. 'Co po mě chceš?' snažila jsem se vymanit z jeho sevření. 'Nechci aby ses bavila s tím blbem, nechci aby si se s ním stýkala. Prostě na něj zapomeň.' řikal to blízko mého obličeje. 'A co si asi myslíš, že tu dělám, hm? Vidíš ho někde tady? Ne!' byla jsem naštvaná. Asi to nečekal a když jsem ucítila, že jeho stisk povolil vymanila jsem se mu ze sevření strčila do něj a zabouchla dveře. 'Ještě jsme neskončili' bouhnul do dveří a pak jsem slyšela kroky. Odešel.

'No jo' vstala jsem z postele potom, co můj budík začal zvonit asi po šestý. Dnes jsem musela do města, jít se podívat po nějaké práci. Sice mi včera Stefánia nabýdla práci, jenže práce u její mámi mi sotva pokryla nájemné. Musela jsem si najít ještě něco, a tak jsem popadla věci a vletěla do koupelny, umyla jsem se a uděla další takový ty věci co se ráno dělají. Oblečená jsem vyšla z bytu. Pomalu jsem šla po schodech, když v tom se mi zamotala hlava a pak si už jen pamatuju černo a pád.

Sebastian:

Před týdnem (Sebastian zjistil, že je Mia těhotná)
'Kámo' zakroutil hlavou Dave 'co budeš dělat?' napil se svého piva. 'Já nevím' prohrábl jsem si vlasy. 'Hele jsme tu už dvě a půl hodiny, jsou dvě ráno' kouknul na hodinky 'měl bys jít domů  a promluvit si z Miou. Určitě má o tebe už srach' vzal mi pivo a stoupnul si. 'Ne ty to nechápeš. Já jsem na ní naštvaný. Neřekla mi to, věděla to a já se to musel dozvědět takhle'  byl jsem z toho nervozní.  Všechno mi to nejdnou dávalo smysl. To jak se chovala, to všechno. 'Měl by sis s ní o tom promluvit, určitě z toho byla jen vystrašená a nevěděla jak ti to říct' popohnával mě ke dveřím. 'Asi máš pravdu' oblékl jsem se 'díky brácho' poplácal jsem ho po zádech a vydal se domů.
'Miooo?' zakřičel jsem přes celý byt 'zlato?' odpovědi se mi pořád nedostávalo. Prošel jsem celý byt a nikde nebyla. Sakra. Kam mohla asi tak jít. Nevyšiluj. Hlavně zůstaň v klidu. Co když se jí něco stalo? Už vyšiluju. Pane bože. 'Třeba si šla jen něco koupit. To těhotný ženský dělaj ne? Choděj si kupovat v půl třetí ráno jídlo' kroutil jsem nad sebou hlavou, vzal do ruky mobil. 'Prosím zvedni to'  opakoval jsem pořád dokola. 'Kurva!' hodil jsem s mobilem o zem. Šel jsem se tedy podívat do jejího pokoje. Zdál se mi prázdný. Celý byt se mi zdál tak divně prázdný. Rozhlédl jsem se kolem sebe a uviděl bílou obálku na její posteli s mým jménem.

Teď:
'Přece tu nebudeš celý dny jen tak sedět' spustil Dave hned ve dveří . 'Nemám na tohle náladu' zabouchl  jsem dveře a šel si zpátky sednout. 'Já vím. Náladu ty nemáš poslední týden pořád' sednul si vedle mě . 'Tohle musí přestat. Takhle si se nikdy nechoval . Vždy si šel za tím co chceš' moc dobře jsem věděl kam tohle směřovalo. 'Nechci se o tom bavit, Dave' opravdu jsem se o tom nechtěl bavit. Chtěl jsem klid a hrát fifu. 'Ne ani náhodou, o tomhle se teda budeme bavit' vypnul mi xbox 'musíš jí najít a promluvit si s ní. Takhle to dál nejde. Třeba to tak nemyslela'  rozhodil rukama. 'Co jak nemyslela? Napsala tam, že mě nemiluje' koukal jsem na něho jako na idiota. 'Třeba to udělala, protože se bála. Je těhotná. Třeba to byly jen nějaký hormony nebo tak něco' musel jsem se nad tím uchechtnout. 'Jo jasně' zakroutil jsem nad tím nesmyslem hlavou. 'Hele já už fakt nevím. Jak jsem říkal, takhle si se nikdy nehoval. Vždycky si šel za tím co si chtěl, za tím co bylo tvoje. Copak Mia už není tvoje?' vzal si věci a odešel z bytu. Měl pravdu. Opravdu na tom něco bylo. Jsem přece Parker a Mia je moje. Měli bychom si o tom všem promluvit. Musím jí najít.Vstal jsem z gauče vzal si věci a vyšel z domu.