Volání

21. - co se to se mnou sakra děje?!

Z pohledu Sáry:

Když jsme šli do té velké budovy, tak se mi najednou zatmělo před očima.

Probudila jsem se, ale nemohla jsem otevřít oči. Bylo to moc těžký. Na tož se pohnout. Jen jsem zamručela, když mě začala příšerně bolet hlava.

Pomalu se mi povedlo otevřít oči a rozhlédla jsem se kolem sebe. Jsem u nás v chatce, u mě na posteli, která je nahoře? WTF?

Pomalu a bolestivě jsem se posadila. "No konečně jsi se probudila." Přišel k mojí posteli Leo. "Jak ti je?" zeptal se. "Bolestivě. Jak jsem se sem dostala?" zeptala jsem se ho.

"Když jsi se zhroutila, tak jsem zázračným způsobem našel ošetřovnu a doktor řekl, že to není vážné a já jsem tě odnesl sem. Konec příběhu." řekl a já jsem se musela usmát.

"Hele udělal bys pro mě něco?" zeptala jsem se ho. "Pro svoji kočičku cokoli." řekl "Takhle už mi nikdy neříkej a mohl by jsi mi přinést něco k jídlu?" zeptala jsem se. "Vzal jsem ti porci. Tumáš." řekl a podal mi chleba, jak jsem si myslela s máslem, ale to jsem se šeredně mýlila. To je burákový máslo! Ihned jsem se rozkašlala.

"Sáro co je?!" přiskočil ke mě Leo. "Kýbl." Řekla jsem mezi kašlem. On mi ihned podal kýbl a já jsem do něj vyplivla i ten nejmenší kousek té odporné věci nazývané burákové máslo.

"Pamatuj si. Už nikdy! Vážně nikdy! Nikdy do mojí blízké vzdálenosti nedávej burákové máslo!!" Trochu jsem i křikla. "Tak promiň." řekl a rozesmál se. Pak ten kýbl vypláchl a tu odpornou věc dojedl sám. Tvůj tajksl. Jak to může jíst?

"Mohl by jsi mi laskavě podat alespoň támhlenctu šišku?" Ukázala jsem na šišku, který ležela na parapetu. Leo mi ji s nechápavým výrazem podal a já jsem si z ní udělala alespoň hrušku. Snědla jsem si tu chabou snídaní a slezla z postele.

"Burákové máslo je skoro každý den." řekl Leo a mě se chtělo zvracet. Ano až tak jsem nesnášela burákové máslo. "Tak budu holt jíst šišky alá hrušky." Řekla jsem a napila jsem se vody na nočním stolku. "Kde jsou vůbec kluci?" Podívala jsem se na Lea. "Trénujou, neboli-předvádějí se před holkama, jakoby jsme nebyli v nepřátelským táboře a nechystali útěk." řekl a uchechtl se.

"Pojď, něco ti ukážu" řekl a táhl mě někam za chatku. "Koukni." Ukázal na prasklinu na zdi. "Co má bejt?" řekla jsem nechápavě. "To, že to není nedobytný." řekl a já jsem konečně pochopila.

"Takže já už mám plá útěku." řekla jsem. "Super. Už se těšim, až odsut vypadnu." řekl Leo. "Vždyť to tu není tak strašný, ale stejně chci domů." řekla jsem a on si mě přitáhl za pas a políbil mě. "Za co to bylo?" zeptala jsem se ho.

"To ti nemůžu dát pusu jen tak?" zeptal se. "Momentálně nevím co odpovědět." řekla jsem. "Tak neodpovídej." řekl a znovu mě začal líbat, ale bylo v tom víc chtíče.

Já jsem spolupracovala a on si mě přitáhl tak blízko, že jsme byli tělo na tělo a on mě držel pod zadkem. Ale najednou se zarazil. "Co se děje?" nechápavě jsem se na něj podívala. "Tvoje vlasy." řekl a já jsem se na ně podívala. Vždyť byli fialové!

Ale pak se zbarvili naw zeleno. "To se mi jako budou vlasy barvit jak nějakej chameleon?" řekla jsem a dál jsem si je prohlížela. "Třeba je to podle nálady. Když jsme se líbali, tak byli fialový, ale když jsi se lekla, tak zezelenaly. Možná to tak funguje."řekl

já jsem si pořád prohlížela svoje vlasy. "Jenomže já nechci mít takovýhle vlasy." řekla jsem.

"To se nějak zpraví. Uvidíš." řekl a tím měl uklidnil. Moje vlasy měli opět normální barvu. Takže musím být v klidu? No super. "Vidíš jak to jde." řekl a líbnul mě do vlasů. "Půjdeme už zpátky?" zaptala jsem se ho. "Jak si přeješ." řekl a vzal mě do náruče. "Pust mě. Jsem těžká."