My princess✔ (#1)

5

,,Gemmo tak jak to vypadá" zjevila se tu Sofíí.

,,Nechci tam, nechci aby mě někdo viděl. Už nebudu Cox ale Hyde. Já tam nechci Sofíí" padnu jí do náruče.

,,To bude dobré, chápu že to není svatba podle tvých představ ale musíš tam jít protože si jim dala slib" postavila mě před sebe.

,,Já vím" pohodila jsem rukama.

,,Notak puste mě tam jsem nejlepší kamarádka nevěsty" uslyšela jsem pískot ženského hlasu.

,,Madam já to zařídim" řekla Sofíí a cupitala ke dveřím.

,,Sofíí kdyby to byla Ashley Ross tak jí sem pustěte" snažila jsem se mluvit s úsměvem ale moc to nešlo. Sofíí jen přikývla a zmizela za dveřmi.

,,Gemmo!" vyjekla Ashley když mě uviděla. ,,Co se stalo?" přisedla si ke mě.

,,Sofíí mohla by si nás nechat o samotě?" zlehka jsem se pousmála.

,,Jistě Gemmo a rovnou se postarám o tvého strýčka. Podle tvého chování tu Ashley ani být neměla" pousměje a zmizí za zdmi tohodle pokoje. Ashley se na mě podívala tim svým kukučem.

,,Takhle se na mě nedívej" vyjeknu. Ale ona nepřestává. ,,Dobře, dobře Ashley asi jak si už zjistila budu se vdávat" zajančila jsem.

,,A proč si mi to neřekla dřív?" skřížila ruce na prsou.

,,Sama to vím chvíli, sotva týden" křečovitě jsem zavřela oči a čekala na jijí reakci.

,,Co tím chceš říct? Ryan tě požádal o ruku tak narychlo a kde vůbec je?" začala kmitat hlavou na náznak že ho hledá.

,,On to ale neudělal. Já se s Ryanem rozešla" hlavu skloním k nohám.

,,Počkat tak ským se dneska bereš?" stoupne si a ruce dá vbok.

,,Ashley já musela" rozbrečím se. Ashley si ke mě hned přisedla a pomalu mě hladila po zádech.

,,Jak to myslíš?" nadzvedne mi obličej.

,,Strejda Jack mě prodal mafianovi za dva miliony a musela jsem mu slíbit že neuteču jinak strejda zastřelí Ryana" pomalu si utřu stékající řasenku.

,,Cože a komu tě vlasně prodal?" vyjukaně na mě koukala.

,,Asi si pamatuješ na Dylena. Není tak hodný jak se zdá. Je to zmrd nevětšího kalibru. Nenávidím ho" zaskučím padnu dozádu.

,,A co chceš dělat?" pohladí mě po stehně.

,,Nic! Vezmu si ho a Ryan bude v bezpečí. To je jediné co můžu dělat" sednu si a koukám jí do očí.

,,Asi teď potřebuješ objetí. Víš že já nikdy nepoznám co potřebuješ" domluví a já se jí vrhnu kolem krku. Ona mě obejme nazpátek.

-----------

,,Opovaž se jen jednou zaváhat a Ryan příjde o hlavu" zašeptal mi strýček do ucha, když jsme kračeli onou uličkou.

,,Nehodlám utíkat. To co jsem slíbila se musí plnit" zatlačím poslední slzyčku.

,,Hodná holka, takhle tě měli vaši vychovat" smál se jak sluníčko.

,,Ehm pane Coxi už by jste jí měl pustit vím že je to pro vás velice těžké ale ona to tak chce" pronesl k nám farář.

,,Pardon moc se omlouvám, ještě se rozloučím. Gemmo snad si to své nové manželství užiješ a jsem rád že do tohoto manželství vstupuješ dobrovolně. Kdyby bylo na mě tak tě nikam nenechám odejít" usmál se.

,,Kdyby bylo na mě tak taky nikam nejdu" zamumlám tak aby mě nikdo nelyšel.

,,Říkala si něco" podíval se na mě zamračeně.

,,Ne strýčku jen jsem šťastná z toho že si dnes vezmu Dylana" zatleskám a vydám se vstříc Dylanovi.

,,Takže můžeme konečně na svatbu. Takže milí svatebčané a hosté vítejte na svatbě Dylana a Gemmi" přestala jsem vnímat. Buť jsem se koukala nesmislně dolů nebo pohrdavě nahoru. Probudila mě z tranzu až ta otázka.

,,Pane Dylene berete si zde přítomnou Gemmu Cox za svou zákonitou manželku?" Vznesl farář otázku.

,,Ano" usmál se Dylan.

,,A vy slečno Gemmo berete si zse přítomného Dylana Hyda za svého zákonitého muže?" pronesl tu samou otázku ale v jiném podání. Zhluboka jsem se nadechla. Ale slova se mi zadrhla v krku. Urychleně jsem se otočila a zadívala se na Ashley. Ta kroutila hlavou na znamení ne. Nemohla jsem říct tohle jinak Ryan umře. Tentokrát jsem se otočila na strýčka. Ten se přihloupě usmál a kýval hlavou na znamení Ano.

,,Ano" zaskuhrám a podívám se dolů.

,,Polib te se" zavelí farář. Dylan se ke mě nakloní a jemně se mi nalepil na mé rty. Jeho rty byly jako dva jemné polštářsky. Pomalu se oddemě odtahl. ,,Prohlašuju vás za manželé Hydovi" zamrkala jsem a on už mizel pomalu v davu za svými kamarády. Chtěla jsem dojít za Ashley ale zmizela. V kostele jsem zbyla už jen já. Pomalu jsem se sesunula podél lavice. Najednou mě pohltil vztek. Vstala jsem a chytla jsem první vázu s krasnými ozdobnými květy. Hodila jsem jí o zem. Střepy se rozletěli po celém červeném koberci. Spadla jsem k nim a propukla jsem v neutišujicí pláč.

,,Střepy dávají do manželství štěstí. Ale u tebe to tak nevypadá" zvedla jsem své uplakané a zakoukala jsem se na dveře mísnosti. Viděla jsem toho koho bych teď nejradši neviděla.

,,Ryane?" vzlyknu.

,,Když mi to Ashley volala, nevěřil jsem jí ale když tě tu vidím je to pravda. Gemmo kdyby jsme se tehdy nepohádali. Byla by si stejně v tomto kostele ale nebyla by si Hyde ale Nelsonová. Uvědom si konečně koho sis vzala. Udělala si velkou chybu Gemno Hyde" hodil ke mě malou krabičku a poté zmizel pryč. Otevřela jsem tu krabičku, vykoukl na mě prstýnek s nádherným malým diamantem. Po tváři mi stekla slza. Utřela jsem si jí a tu krabičku jsem nechala na lavici.

,,Od teď je Ryan Nelson minulost" otočím se a odejdu z kostela.

,,Kde si byla Gemmo?" otočil se na mě Dylan s úsměvem. ,,Stalo se něco? Je ti něco nebo ti někdo něco udělal?" začal se strachovat.

,,Ty ses stal od teď žiju novým životem jak jste si všichni přáli. Na všechny zapomenu a to jen kvůli tobě a nemysli si. Nebudu stebou spát nebo něco takovýho" zavrčím. A chci vlíst do auta.

,,Budeš mít vlasní pokoj. Manželé budeme jen formálně. Žádné líbáni nebo něco takového. Já tě díky tomuto sňatku chráním" jeho kamenný výraz mluvil za vše. Mučil se aby se nevyjadřoval. Zalezla jsem do auta a on zamnou.

,,A před kým mě budeš chránit? Jestli před sebou tak se ti to nepovedlo" zavrčím a kouknu se z okýnka.

,,To já nevím" tím mě opravdu naštval. Chtěla jsem něco říct ale uchvátil mě ten papírek co muchlal v ruce. Radši jsem se naptala. Nevypadal že se chtěl bavil, jeho oči se opravdu leskly. Zakoukala jsem se ven. Šlo tam mnoho páru ale mě uchvátil jen jeden, a to ten pár skládajícího se z Ryana a Christy. Christy ho hladila po zádech a očividně ho utěšovala. A v tu ránu se k němu naklonila a políbila ho na rty. Oči se mi znovu zalily slzami. Ucítila jsem ruku na svým stehně.

,,Udělal chybu že o tebe nebojoval" zaskuhral Dylan. Já byla tak smutná že jsem nevědomky položila hlavu na jeho rameno. Co když Dylana budu někdy opravdu potřebovat?

Ahoj lidi, tak snad se vám další kapitola líbí.
Snad vam Wattpad už taky funguje jako mě, proto nebyli kapitoly.
A páčko