no... / cz

18.

Naštvaně jsem se otočil k člověku stojícímu za mnou. Číšník. Si děláte kozy!? Co ten mi chce teďka říct.

,, Ehm, promiňte, ale narušujete nám tady klid, čímž odháníte naše zákazníky. Šlo by to, ehm, nějak ztišit?"

Tak teďka je mrtvý... Jak může mluvit o Taehyungovi jako o věci!? Jako ho mohl nazvat to!? TO!? A jak TO ztišit!? To ani není člověk... Je to piča. Zatnul jsem ruce v pěst a na čele mi vyběhla dost viditelná žilka. Krev se mi pomalu, ale jistě nahrnovala do mozku. Byl jsem rudý až za ušima. Na chvíli se mi vrátila do mozku moje... No... Vzpomínka na minulost...

Flashback:

Šel jsem si jako obvykle ve středu pro moji klasickou dodávku kokainu. Za chvíli jsou mé narozeniny, tak jsem dostal prachy. Hoodně prachů. Proto jsem si objednal zásobu drog snad na rok dopředu. No co, pro mě to bude stačit tak na 2, max 3 týdny.

Došel jsem do onoho baráku smrdícího po zatuchlině. Stoupl jsem si do místnosti plné hnusných obrazů a sledoval stíny, kdy se tam objeví ten sakra dobrý hajzl.

,, Ale ale, Yoongie se nám vrátil."

Ozval se za mnou posměšný tón.,, Nemel a naval." Zavrčel jsem na něj.

,, Nejdřív prachy."

Podal jsem mu kufřík. On si ho otevřel. Olízl si prsty a začal pečlivě počítat bankovku po bankovce. Netrpělivě jsem přešlapoval. Kdy už to sakra dopočítá!? Já už to fakt nedám. Uchechtl se.

,, S tebou je radost obchodovat, Yoongie~."

,, Dělej a dej mi, co chci."

,, Ale notaaaaak, nebuď jak malé dítě."

Řekl mi takovým tím maminkovským hláskem. Už jsem jen nastavil ruku s očekáváním na tašku. On mi ji podal a naznačil rukama, abych vypadl. S radostí. Vyběhl jsem a rozhlížel se kolem. Uviděl jsem dokonalou tmavou uličku. Stvořená pro mě.

Zaběhl jsem k popelnici, co tam stála a otevřel si svoji tašku. Natáhl jsem se k prvnímu sáčku. K druhému. K třetímu. A k čtvrtému. Počkat... Proč jsou jenom tři!? Já jich měl mít za ty prachy tak 30!!!!!!!!!!!!! Na dnu papírové tašky ležel popsaný dopisek.

Sorry bro,
Nesehnal jsem víc, ale ty prachy...
Jsou boží.
Fakt tě mám rád.
Tu tvoji nenažranost.
A tvoje bohatství, logicky.
Myslím, že tohle byl náš
poslední obchod.
Tak zdar
- Tvůj věrný kamarád Kokain

No to si děláš... Tak ten zkurvisyn mě podvedl!! A tolik jsem mu dal! ZABIJU HO! Z.A.B.I.J.U!!! Odhodil jsem kabelu na světlo pouliční lampy.

Chytl jsem se za vlasy a začal s nima škubat. Zatnul jsem pěsti a silně bouchal do zemi. Já už to ale kurva nevydržím!!!! Už to nedám!! Byl jsem rudý a snad se ze mě i kouřilo ( tohle není dvojsmysl ). Oči mi už mohly vypadnout z důlků. Najednou mě kdosi chytl za rameno.

Vzhlédl jsem k tomu debilovi. Nade mnou se skláněl kluk, mohlo mu být jak mě a hrozně se na mě usmíval.

,, Nechceš se uklidnit?" Zasmál se.

End of flaschback:

To on mě z toho dostal. Připomnělo mi ho to. Až teď jsem si uvědomil, jak moc mi chybí. Zas mu musím napsat. Kdosi mě chytl za ruku. Proč se mě dneska všichni dotýkají sakra!?

,, Y-Yoongi... To je v-v poho... S-Stejnak u-už půjdu..."

Řekl šeptem ubrečeným hlasem Tae. Díval se na mě utrápeně, ale zároveň jaksi šťastně.

,, Já... Jsem se z-z toho potřeboval jenom vy-vybrečet."

Utřel si zbytek slz a zvedl se. Naposledy se za mnou ohlédl a vyběhl z kavárny. Já jak debil jsem tam zůstal sám. Všichni na mě zírali. A musím platit! Já myslel, že mě zve! To si u něj vyřídím...

Annyeong❤
Omlouvám se, že jsou poslední dobou kapitoly kratší a že nevydávám tak často, ale pokusím se to zas napravit😅
Každopádně jedu teďka na týden na hory a idk jestli tam bude wi-fi, ale snad jo👌
Jinak každé nesrovnalosti nebo chyby jsou okamžitá omluva🙏

Papa❤