Please don't take my sunshine away (CZ Frerard oneshot)

Please don't take my sunshine away

Do dřezu ve špinavé kuchyni spadla další kapka vody. Tvrdě narazila na jeho dno a rozprskla se do všech stran. Voda nakonec stekla do odtoku a uvolnila tak místo další kapce. Nešlo zde však o vodu. V té samé místnosti, hned vedle malého jídelního stolu, seděl na židli svázaný muž. O linku naproti němu se opíral o něco mladší, černovlasý, tiše si pohrávajíc se svým nožem, a na druhé židli, jež se u jídelního stolu nacházela, seděl třetí, červenovlasý, stejně starý s tím u kuchyňské linky. Ten u stolu zíral do země, nervózně podupával nohou a popotahoval z cigarety. Po chvilce pohodil svými zářivě červenými vlasy, zvedl se, odhodil cigaretu a típl ji o podlahu. Svůj zrak upřel na svázaného muže. Na tom šlo poznat, že v kuchyni nebyl vítán. Prozrazoval to nejen jeho roztržený ret, ale i monokl pod okem a krev, která mu vytékala z nosu. Uchechtl se a naklonil hlavu na stranu. Ten s černými vlasy, jež se ještě donedávna opíral o špinavou linku zbystřil a schoval nůž. Jeho společník svázaného muže měřil pohledem.

,,Zabij ho." prolomil znenadání červenovlasý dlouhé hrobové ticho, které bylo pravidelně přerušováno jen nárazy kapek do dřezu.

,,Cože? Nevíme, co se potom stane. Nemůžeme už riskovat." zneklidněl černovlasý a naléhavě nakrčil obočí.

,,Umře, to se stane." oponoval mu ten druhý.

Poté se obrátil zpět ke svázanému, který po dobu jejich krátkého rozhovoru těkal očima z jednoho mladíka na druhého. Pomalu vytáhl pistoli a její hlaveň přiložil k jeho čelu.

,,Gerarde." ozval se černovlasý a ještě naléhavěji svraštil obočí.

Vtom se však muž na židli zasmál.

,,Tak to udělej. Stiskni tu spoušť!" zavelel.

A bylo rozhodnuto.
Červenovlasý, Gerard, nedbajíc na slova svého přítele, stiskl spoušť. Kulka proletěla muži hlavou a okolím se rozlehl zvuk hlasitého výstřelu. Po podlaze se rozprsklo několik kapek krve a již mrtvému muži vyprchal z očí všechen život. Zůstal vytřeštěně civět do stropu. Černovlasý jen ztuhle stál na místě.

,,S tou krví si nemusíme dělat starosti." prohodil Gerard a schoval si svou zbraň zpátky za opasek.

Chvilku po výstřelu se z bytu nad nimi ozvalo hladové vrčení, ke kterému se postupně přidávalo další a další.

,,Páni, to máme ale štěstí. Právě jsme zabili jednoho chlapa z druhé skupiny, patro nad námi je plné chodců a lidi z naší skupiny se na nás pravdě podobně vybodli. Ale hlavně že nemusíme vytírat podlahu." odsekl ten druhý a o něco menší, než Gerard.

Horečně kolem sebe máchal rukama a chodil sem tam.

,,Franku." oslovil jej po chvíli jeho společník.

Jeho jméno vyslovil potichu, jakoby se bál, že ho někdo uslyší. Naštěstí ho zaslechl jen rozčilený Frank.

,,Copak? Chceš k tomu snad něco říct? Máš snad nějaký nápad?" s každým slovem, jako by byl čím dál tím rozzlobenější.

,,Ne. Buď zticha." zašeptal Gerard.

,,To teda nebudu. Kdybych tě poslouchal, tak by krev toho chlapa byla teď na mých rukách. Ne, že by mi dělalo problém někoho zabít, ale vsadím se, že se teď něco stane, žes to zase pěkně podělal. A vůbec, proč vlastně šeptáš?"

,,Já to myslím vážně, sklapni." nebýt mladíkova naléhavého pohledu, Frank by si dál stěžoval.

Ale nakonec opravdu ztichl. Místností se rozhostilo ticho, že by jednoho dohnalo k šílenství. Oba dva se báli nadechnout, jen si vyměňovali nervózní výrazy. Dokonce to vypadalo, jako by i ta hladová nemrtvá stvoření v bytě nad nimi utichla. Napětí, jež v místnosti panovalo, se dalo krájet.