Blue Hair

2.

Pozn. Autorky: Čauky :3 tak jsem zpátky s další částí... Jo zasloužím si metál páč jsem přemohla mojí lenost a píšu další kapču tak si jí užijte! Miluju vás! Vaše Universe!

Btw: Písnička je Andy Black -Ribcage, příjemný poslech a ať se líbí!

   Jena je vážně fajn holka, je jí 16 tak jako mě a hraje fotbal, na její postavě je to vidět. Má boží zadek ale bohužel není můj tip a navíc je Hetero a ještě k tomu zadaná, prý je to vztah na dálku ale ten kluk... Fredie myslím se jmenuje, jí prý každý den volá a oba jsou v tom až po uši zatímco já... Forever Alone! (Nemá někdo kýbl zmrzliny a nějakej dobrej film?) No ale třeba najdu svojí drahou polovičku, já vždycky chtěla chránit a být ta Dominantní (?) tak nějak se to říká ale zatím jsem nenašla nikoho koho bych mohla ochraňovat. Jinak mě taky seznámila s jedním fajn klukem, Luke se jmenuje. Má tyrkysovo-zelené vlasy a oči mají stejnou barvu. Je to fajn kluk, nemá problém se nahlas smát a taky rád baví lidi. Když začne vyprávět vtipy tak se já a Jena válíme po zemi smíchy. Všichni tři zbožňujeme černý humor takže je to moc fajn. A Luke je Bi a taky je sám tak mu chceme někoho s Jenou dohodit. Jsou to už 2 měsíce co chodím na tuhle školu a protože nám otěhotněla třídní, má nám nastoupit nějaký nový učitel jako třídní, tak uvidíme jak dlouho vydrží protože naše třída je nezvladatelná. A navíc chlap takže nic pro mě. A vážně doufám že to nebude nějaký neschopný Debil.

   Sedím zrovna ve třídě a dneska má přijít ten novej třídní tak uvidíme. Pár holek ze třídy ho už prý vidělo a je slušnej, teda alespoň dle recenzí Barbies ze třídy. Najednou zazvoní a do třídy vejde pan ředitel a prohodí pár slov o tom že na něj máme být hodní a pokyne ke dveřím. Hned jak vejde do třídy ten muž tak já ztuhnu a z očí mi začnou téct slzy "Brian? Seš vpohodě?" Ptá se mě Jena, ale já jí skoro nevnímám "Johne!" zakřičím a už z místa letím ke katedře kde stojí John... Můj John! Neviděla jsem ho 6 let, 6 dlouhých let už uplynulo od doby co odletěl studovat do Ruska. "Brian?" řekne zaraženě a oči se mu začnou plnit slzami "Panebože..." vydechne zatímco dokola opakuje "Sestřičko, sestřičko..." a mi si oba navzájem brečíme v obětí zatímco nás sleduje 21 vytřeštěných párů očí i s ředitelem. Ředitel si odkašle a mi se od sebe odtrhneme a poté co si vyžádá vysvětlení se John rozmluví "Přeci jsem vám říkal že se jmenuji John Anderson ne? No tak já jsem starší bratr tady Brian, neviděli jsme se 6 let od doby co mě rodiče poslali studovat do Ruska takže se omlouváme za tuhle scénu ale to prostě nešlo udržet..." dokončí svůj monolog s úsměvem plným štěstí a slzami na krajíčku...