Rozkaz zabít ❤🔪 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

10. 💕

Chvíli jsem počkal, až to dozvoní a pak jsem se na ni naštvaně podíval.

„Volala jsi rodičům?!?!” Vykřikl jsem na ni a ona se začala opět třást a ustupovat ode mě.

„Tak to teda ne! Říkal jsem, že jestli budeš poslouchat tak to bude v pohodě, ale musíš počítat i s tím, že jestli poslouchat nebudeš, bude to mít následky!”

Zařval jsem po ní a přistoupil k ní ještě o kousek blíž.

A v tu chvíli jsem si to uvědomil.

Chovám se naprosto stejně jako ten co mi píše ty SMS.

Vyhrožuju a naháním strach.

„A teď už přestaň brečet.” Řekl jsem o něco klidněji a přešel až úplně k ní.

Nasadil jsem jí kapuci a upřel na ni svůj pohled. „A nezapomeň, že jestli se o něco pokusíš na ulici, bude to mít následky.”

Dořekl jsem a propletl si s ní prsty.

Dívka se na mě překvapeně podívala, ale já jí pohled neopětoval.

Vyšli jsme před dům, kde jsem si taky nasadil kapuci a dům zamknul.

Klíčky jsem hodil do nejbližšího kanálu a zbavil se tak jedné starosti.

Dívka šla po mém boku jako můj pejsek a dívala se do země. Její ruka, kterou jsem svíral v té své, byla teplá a neuvěřitelně hebká.

Snažil jsem se uniknout myšlenkami od toho, co to právě teď dělám, ale moc mi to nešlo.

Byli jsme už skoro za městem, když jsme procházeli kolem jednoho domu, před kterým seděla starší paní a sledovala vše kolem.

Dívka se na ni nadějně podívala a mně hned došlo, co chce udělat.

Naklonil jsem se k ní a do ucha jí zašeptal jednu jedinou větu.

„Ať tě to ani nenapadne.” Pronesl jsem tiše a otřel se jemně svými rty o její ucho.

Hned na to se ona okamžitě zatřásla.

Nevěděl jsem ale jestli to bylo zděšením nebo vzrušením.

Po půl hodině jsme došli do lesa a už jsme se pomalu blížili k našemu cíli.

Byla už tma a na cestu nám svítil jen měsíc, ale ten nám dodával tolik světla že jsme bez problémů viděli.

Mezi námi bylo ticho, které najednou přerušil tichý vzlyk a nepravidelný dech. Dívka najednou zvedla hlavu a se zděšením se podívala za mě.

„C-o to t-tam je?!” Vykoktala a ukázala za mě. Otočil jsem se abych se podíval co tam vidí, ale hned v zápětí jsem zjistil, že to moc dobrý nápad nebyl.

Dívka se mi totiž vysmekla a dala se na útěk.

Okamžitě jsem se rozběhl za ní i když už byla několik metrů přede mnou.

Nemůže mi utéct. Pomyslel jsem si a ještě víc přidal.

Ahojky! 😊❤ Dnes tu máte novou kapitolu, tak snad se vám líbí. 💓 Zítra je navíc Valentýn, takže kdo má nějaké plány? 🙌💞 Nebo budete jen sedět doma a cpát se čokoládou? 😂🍫