Return Bloody tear (ff Avengers)

21. Stará základna

,,Hope co to zase vyvádíš?" Ptal se mně Clint zatím co jsem si házela nejpotřebnější věci do černého batohu. Což byly zbraně. ,, Musím pryč. Pryč odsud."

,,Nikam nemůžeš jít. Né sama. Řeknu to Tonymu." Zastavil mně a začal mi vytahovat věci z batohu. ,,Práskači jedna, opovaž se to Tonymu říct." Všechny věci jsem vzala a zase je hodila do batohu. ,,Nikam sama nejdeš."

,,Clinte nejsem malej spratek, umím se o sebe postarat a nepotřebuju pomoc." Clint se choval jako můj o hodně starší bratr. Bál se o mně, ale já si poradím sama. ,,Hope, ty víš že nejsem žádnej práskač jak ty říkáš. Jen nechci aby se ti cokoliv stalo. Prostě to Tonymu řeknu." Najednou se otevřely dveře a v nich stál rozespalý Steve. ,,Co to tu děláte vy dva?"

,,Jen si povídáme, můžeš jít zase spát. Clint už byl taky na odchodu že?" Odsekla jsem Stevovi. ,, Povídáte si teda dost hlasitě na to, že je už půlnoc." Protáhl se a šel k nám. ,,Tak co tu tak vážného řešíte?"

,,Hope zase dělá blbosti."

,, Jaký?" Zeptal se Steve zvídavě. ,,To tě nemusí zajímat." Batoh jsem vzala a kopla ho pod postel. ,, Můžete mi jít z pokoje? Chci jít spát. Dobrou noc." Řekla jsem dost nepříjemným tónem. Oba dva mi popřáli dobrou noc a odešli do svých pokojů. Nějakou dobu jsem počkala, pak jsem vzala batoh, bundu, klíčky od auta a šla jsem směrem k výtahu. Sjela jsem až do garáže kde jsem si vzala svoje auto a nasedla do něj. Věděla jsem že dělám hloupost a je to velká chyba, ale potřebovala jsem to zjistit. Už dlouhou dobu se nic nestalo. Pochybuji že HYDRA by mně nechala jen tak být. Něco se děje. Katherine něco chystá, tím jsem si jistá.
___________________________________________

Dojela jsem až k místu které dobře znám. Vypadalo to jako malý opuštěný dům na konci města odříznutý od okolního světa. Nic neobvyklého. Když jsem ale vešla dovnitř, byla jsem si jistá že je to ono. Viděla jsem ty kovové dveře do kterých jsem bezradně mlátila při každém mém marném pokusu o útěk. Za těmi dveřmi je stará základna HYDRY. Vždycky sem odváželi jejich nové pokusné králíky. Jako třeba mně. Nechali nás tu a postupně je odváželi na operační sál. Většina z nich už se nevrátila, když někteří přežili týden, byl to zázrak. Vždy nás tu hlídalo jen pár lidí, kteříse neměnili. Vždy tu hlídala Sarah. Tahle základna je sice stará, ale myslím že ještě pořád funguje. O tomhle místu skoro nikdo nevěděl, takže pochybuju že by si jen tak odjeli na jinou základnu. Na dveřích byla digitální obrazovka na číselný kód.

"Notak Max, znáš tu kombinaci."

Uslyšela jsem hlas v hlavě. Trochu jsem se lekla. Znova jsem slyšela ten milý hlas.

,,Vzpomínej, ten kód už jsi viděla. Znáš ho."

Začínám si pomalu myslet že blázním. Najednou se mi vybavila vzpomínka.

Stála jsem u těch dveří s nějakým chlapem. Na digitální obrazovku zadal číslo 13644215 a dveře se otevřely.

Rychle jsem si sundala koženou rukavici a na obrazovku zadala heslo. 13644215. Ve dveřích to trochu zavrzalo a pak se otevřely.

Já se strašně moc omlouvám za to, že slíbenou kapitolu vydávám tak pozdě. Ale prostě jsem si chtěla užít ty prázdniny.😅Doufám že mi moje věrná zákaznice lucccinkah neumřela při tom absťáku.😂😂😂❤