Novam vitam

Kapitola 1

Seděla jsem na okraji střechy a sledovala město ponořené ve tmě, osvětlené pouze pouličním osvětlením. Vůbec jsem nevnímala co se okolo mě děje. Místo toho jsem si lehla na střechu a zadívala na tmavou oblohu. Světlo hvězd, které spolu s měsícem před několika lety ještě osvětlovalo noc svou září, nebylo nyní již skoro vůbec vidět. Skrz nánosu špinavého ovzduší pronikalo pouze matné světlo nejsilnějších z nich. Všechno šlo postupně do háje stejně jako můj dnešní rozhovor se strýcem Billym. Jako bych z té jeho kanceláře vůbec neodešla a spolu sebou neodnesla i možnost lepšího života, který jsem si stejně nezasloužila.

„Vrať se zpátky do programu," prosil mě úpěnlivě, zatímco jsem znuděně seděla na židli za jeho ebenovým stolem. On mě pozoroval z druhé strany stolu svýma zelenýma očima. Odhadoval mě. Odhadoval, zda mě přemluví, abych vstoupila zpět mezi ty manipulátory a naivce. Mezi vlky a ovce. Byla bych blázen, kdybych se tam vrátila. Kdybych se nechala zlomit, připravit o svou svobodu nebo jen o svůj rozum. Ne poté co jsem prozřela.

Zavřela jsem oči a vnímala hluk, který se nesl z města. Nikdo nepočítal s tím, že naše země skončí tak, jak dopadla. Nikdo ani netušil zda se to s ní zlepší či ne. K čemu nám teď byla věda , peníze a snaha po vyspělosti. Snaha dostat lidi na vyšší životní úroveň. K ničemu. Vzdělání šlo do háje, výchova šla do háje, životní úroveň šla do háje a demokracie? Bylo jen otázkou, kdy i ta půjde do háje. Vše o čem autoři psali, režiséři točili filmy, to vše se stávalo postupně skutečností, ale nikdo to nezastavil. K čemu taky, že? Jen tupec vkročí do stejné řeky dvakrát.

Zhluboka jsem se nadechla a znovu se posadila. Neměla jsem náladu na přemýšlení o tom co mě v budoucnu čeká. Naděje na lepší život jsem už dávno nechala někde v minulosti. Odstrčila jsem se od okraje střechy a volně padala na poničený balkon pode mnou. Přistála jsem na něj a následně se od něj odrazila jen, abych se o chvíli později zachytila o okraj okna na druhé budově naproti. Nohama jsem se odrazila od stěny budovy a dopadla na kontejner pode mnou. Někdy výcvik, který jsem absolvovala nebyl na škodu.

Seskočila jsem z kontejneru do potemnělé uličky a nasadila si kapuci od své černé mikiny. Zastrčila jsme si ruce do kapes a zamířila se skloněnou hlavou uličkou k hlavní silnici. Když jsem z uličky vyšla, odbočila jsem doprava. Možná bych se mohla stavit v nějakém baru a koupit si skleničku whisky. Nebo něčeho jiného? Asi záleží na tom, jak drahý podnik to bude a kolik peněz má strýc v peněžence co jsem mu šlohla.

Vešla jsem do baru, který jsem měla po cestě. Přesně podle očekávání byl plný lidí. Lidí, které jsem nazývala ztracenou existencí a sama se mezi ně postupně začala řadit. Přežívali jsme. Jinak se to ani nazvat nedalo. Žití? To těžko. Žít jsme přestali ve chvíli, kdy jsme se narodili a nechali se ovládat vládou.

Posadila jsem se na barovou židli a mávla rukou, abych přilákala pozornost toho namakaného vyděrače, který vlastnil tento bar a obsluhoval za barem. Plešatý muž kolem čtyřicítky ke mně pomalu došel. Odložil sklenici, kterou leštil na poličku za sebou, přehodil si utěrku přes rameno a otočil se ke mně. Ani se neobtěžoval utřít politý bar přede mnou. Asi to budu muset holt ignorovat.

Opřel se rukou o bar hned vedle malé louže a řekl:"Tak co to bude? Voda nebo pivo?" Přesněji zrezivělá voda z kohoutku nebo to co vypadá jako tělní tekutina a chutná to ještě hůř. Tuhle poznámku jsem si, ale odpustila. Vytáhla jsem ze zadní kapsy svých ošoupaných riflí strýcovu koženou peněženku, vylovila z ní deseti dolarovku a položila ji na bar.

„Whisky. Tu pravou. Ne tu, kterou většina tobě podobných jen vydává za opravdovou a přitom ji pálí doma v kůlně či ve sklepě," řekla jsem mu a zadívala se mu přímo do hnědých očí. Plešounovi se na tváři objevil vypočítavý úsměv. Určitě už přemýšlel, jak ze mě vytáhnout víc peněz. Pro mě za mně mu jich dnes dám i víc. Přece jen to nejde z mojí vlastní kapsy, ale tu padesáti dolarovku si nechám na jídlo a nějaké nové hadry. Možná za ni i koupím lepší madraci než tu co mám v bytě.