Divný pocit

Den pátý

Probudila jsem se opět ráno v mé posteli. Nevěděla jsem vůbec, co se děje. Byla to realita, nebo nějaká nočnî můra? Šla jsem vyvenčit naší fenku a cestou jsem se zastavila u Rose. Zezvonila jsem a čekala až mi někdo příjde otevřít. Nebyla to ale Rose...Otevřeli mi její rodiče. ,,Ahoj ty budeš Kim, já jsem Stephanie, Rosina matka." Řekla a podala mi ruku. ,,Dobrý den, kde je Rose?" Zeptala jsem se a ona sklopila hlavu. Čekala jsem na její odpověď, která mě velice vyděsila... ,,Někdo jí unesl. Nevíme kde je...policie po ní pátrá, ale bojíme se...co když...se už nenajde..." Řekla její matka a já se málem rozbrečela. Rose zmizela? Možná proto ten zvláštní sen.

Snažila jsem si vybavit, jak ta místnost vypadala. Jestli mi není povědomá. Když jsem přišla domů, snažila jsem se to neřešit. Sedla jsem si do svého pokoje ke psacímu stolu a začala si psát do deníčku:

,,Milý deníčku, dneska a vlastně celý tento týden, se mi dějí nepochopitelné věci. Začalo to tím že jsme se přestěhovali...našla jsem si tu novou kamarádku...jenže jsem se dneska dozvěděla od její mamky, že jí někdo unesl. Bojím se o ní...co když za to můžu já? Nebo to co "žije" zřejmě v našem domě? Ona mi totiž vyprávěla, že tu před náma bydlela jedna holčička, která tu taky zemřela. A prý nikdo neví, jak se to stalo. Prosím sakra moc prosím ať s Rose nic není...nesnesla bych kdyby se jí něco stalo..."

Zrovna jsem uslyšela odemykání dveří. Zřejmě přišli moji rodiče. Seběhla jsem schody, abych je pozdravila. ,,Ahoj mami a tati." Řekla jsem a Usmála se na ně. ,,Ahoj zlato, moc nás mrzí to co se stalo s Rose." Řekla máma a já se jen nechápavě zeptala: ,,Vy to víte?" ,,Ano je to všude v novinách. Pátrá se po ní. Neboj se všechno dobře dopadne." Odpověděla mi máma a nasadila falešný úsměv. Já se jen vydala po schodech zpátky do svého pokoje a sedla si ke psacímu stolu. Chtěla jsem si dál psát do deníčku, ale zápis byl pryč...úplně pryč...