18. CHAPTER

657 51 8
                                    

Justin's P.O.V

,,Tak jo! Udělejte dva týmy" řekl Archie a já k němu přiběhl a bratrsky se sním objal.

,,Jak ti je?" zeptal se mě a skenoval můj obličej. Odplivl jsem si na zem, otřel si rty a poté se na něj hravě usmál.

,,Vypadám snad jako zdechlina?" pokrčil jsem obočí a on zakýval hlavou ze strany na stranu.

,,Tak vidíš" řekl jsem a podíval se na hodiny. Bylo něco málo kolem dvanácté hodiny.

,,Zítra jsou Vánoce, co plánuješ?" zeptal jsem se ho a on se uchechtl.

,,Půjdeme do města. Nebo do kavárny. To je jedno, hlavně že budeme všichni spolu" poplácal mě po rameni a já kývl.

Když jsme se rozdělili na dva týmy, začali jsme hrát basket.

-

Emily's P.O.V

I když už to bylo několik hodin, stále jsem se cítila divně po večeru stráveným s Justinem. Bylo to zvláštní, protože jsem se nikdy necítila tak přirozeně, nebo prostě svá po boku kluka. Justin je někdo, před kým se nemusíte přetvařovat.

Ale když už jsem neměla na co myslet, zase jsem si vzpomněla na to, jak nás včera od polibku dělilo pár centimetrů. Hodila jsem polštář zpátky na postel, naštvaně vzala mobil do ruky a zavolala holkám, jestli by nešly ven. Když jsem všechny tři obvolala, a ony souhlasily, usmívala jsem se od ucha k uchu.

S Veronicou a Cheryl mám sraz v nákupním centru. Pro Betty přijdu a půjdeme zároveň, protože od sebe bydlíme jen o tři ulice. Kotník už má v pohodě, ale ještě stále pokulhává.

Když jsem se převlékala do volných jeanů, začal mi zvonit mobil. Popadla jsem ho a zmáčkla zelené tlačítko, které svítilo na obrazovce.

,,Ano?" ozvala jsem se jako první.

,,Ahoj Em, tady Ronnie. Vezmi si věci na trénink, po nakupování musíme do školy, dlouho jsme necvičily" řekla a já kývla, ale pak jsem si uvědomila, že to nemohla vidět.

,,Dobře, zachvíli budu s Betty na místě srazu" řekla jsem jí a ona jen odpověděla jasnou odpovědí. Rozloučily jsme se a já mobil odložila zpět na stolek.

Přes hlavu jsem si přetáhla černé tričko s rolákem a poté na sebe navlekla černou bundu.

Popadla jsem mobil a peněženku a pak je dala do kabelky, která nakonec zůstala zavěšená na mém rameni. Kabelka byla větší, a tak jsem si do ní dala taky věci na trénink.

Seběhla jsem schody dolů, a zamířila si to do kuchyně. Máma pekla cukroví a já jsem hned zalitovala toho, že jí tu nechám samotnou a ani jí nepomůžu.
Ale ty dárky se přece samy nenakoupí.

,,Ahoj mami, jdu s kamarádkama do centra a potom půjdu na trénink, nevadí to?" ujistila jsem se a ona s úsměvem zakývala hlavou ze strany na stranu.

,,Ale Emily jasně že ne! Jen jdi, aspoň tu trochu uklidní a stejně přijde naše sousedka" řekla máma a já s úlevou kývla.

,,Tak ahoj" přešla jsem k ní, vtáhla ji do objetí a dala jí pusu na líčko. Odtáhla jsem se od ní, přešla do chodby a poté jsem jen zabouchla dveře.

-

,,Ahoj Betty" řekla jsem nesměle a ona se usmála. Stále nemůžu uvěřit tomu že jsem to řekla Betty i holkám.

,,Ahoj Em! Ráda tě vidím" řekla a bez váhání na mě doslova skočila. Zasmála jsem se a po dlouhém objetí se ode mě odtáhla.

,,Taky ses rozhodla nakoupit dárky na poslední chvíli?" řekla se smíchem a já se neubránila zasmátí. Tohle je poprvé co vidím Betty tak usměvavou.

,,Přesně tak" zasmály jsme se a poté nastalo příjemné ticho.

,,Víš Betty.. J-já.." vydechla jsem a chtěla pokračovat, ale ona mě zastavila.

,,Věděla jsem že o tom budeš chtít mluvit" řekla a dodala. ,,Chápu tě. Taky mě šikanovali, nadávali mi. Chápu tě a neodsuzuju tě. Musela si projít peklem a chtěla jsi aby to přestalo. Neřeknu to Justinovi, Stilesovi ani holkám. Neboj se a věř mi," řekla a pohlédla na mě. V jejích očích jsem viděla pravdu a důvěru.

,,Kdybych si o tobě myslela že jsi psychopat, nebo snad nějakej narušenec, nestojím tu vedle tebe. Jsi skvělá, milá, silná a krásná holka," řekla a za chůze mě chytila za ruku. Po chvíli jsme se zastavily a já ji krátce objala.

,,Děkuju ti" usmála jsem se a ona také. Podívala jsem se do jejích zeleno-modrých očí a uviděla sníh na jejich řasách.

,,Sněží!" vykřikla jsem jako malé dítě a ona se zasmála. Nesněžilo úplně, jen prostě padaly malé vločky. I tak mi to udělalo radost.

Když jsme se vzpamatovaly ze sněhu, přidaly jsme na kroku a za chvíli byly u centra.

-

Názor? 💋💋🙈😟💓


Life Is UnfairKde žijí příběhy. Začni objevovat