Dance of Pain {yoonseok}

6.

Hned, jak jsem bělovláska další den zahlédl, jsem poznal, že dneska bude dobrý dát si pozor. Vypadal, že je dost naštvaný a opravdu jsem zase nechtěl skončit naražený na skříňku nebo cokoliv horšího.

Opatrně jsem si vedle něj sedl a všímal jsem si svých věcí. Vypdal, že si mě ani nevšiml. Pokrčil jsem rameny a připravil jsem se na hodinu.

Pravá sranda nastala až po škole. Byl pátek, takže jsme měli kratší vyučování, než obvykle. To jsem si takhle kráčel po vydatném obídku ze školy. Přihlášku na vystoupení jsem odevzdal, takže jsem měl dobrou náladu. Když najednou jsem Yoongiho viděl schouleného v nejzazším koutě, který se v bezprostředním okolí školy dalo najít. Chvíli jsem se rozmýšlel, ale rozhodl jsem se za ním jít.

"Jdi pryč.." odpálkoval mě rovnou. Nevšímal jsem si toho a dřepl jsem si k němu. Trhavě se nadechl a odstrčil mě. Copak on pláče?

Nenechal jsem se odbýt a dál jsem u něj dřepěl. S bušícím srdcem jsem mu položil ruku na záda a doufal jsem, že mi ji neuhryzne.

"Jdi pryč, říkám!" Zvedl na mně hlas a odřel mi ruku o zeď. Sevřel jsem křečovitě oči bolestí a podíval jsem se na své smrtelné zranění. Jen mi sedřel kůži, to nic... "Chci být sám.."

Ale já nechci, abys byl sám.. starostlivě jsem se na něj podíval. Co se mu asi stalo, že ho to takhle dostalo? Polkl jsem a natáhl jsem k němu ruce, abych ho přitáhl k sobě do objetí.

K mému překvapení neprotestoval, jen se ke mně víc přitiskl a plakal mi do ramene. Hladil jsem ho po zádech, abych ho uklidnil.

"Je to v prdeli, Hoseoku.." bylo to snad poprvý, co mě oslovil jménem. To je jedno. Chtěl jsem vědět, co je v pr..no..však víte. Naklonil jsem zvědavě hlavu na stranu.

"Nevím, co jsem udělal špatně..udělal bych pro něj cokoliv a on mě nechá..zahodí mě jako onošený hadry!" Praštil mě do zad, div že mi nevyrazil dech. Ale stále jsem ho pevně držel ve svém objetí. Určitě mluvil o Jiminovi. Jimin se s ním rozešel?

"Shh.." pokoušel jsem se ho utěšit aspoň tím, co jsem dokázal. Nejradši bych mu řekl, že se nic neděje. Že když ho Jimin takhle zahodil, tak si Yoongiho nezasloužil. Najednou jsem si byl jistý, že Yoongi je uvnitř opravdu příjemná osoba, která má city jako kdokoliv jiný.

"Co mám dělat, Hoseoku?" Stále mě držel kolem krku a podíval se mi do očí. Jen jsem strnul a koukal jsem na něj. Co mám dělat? Vždyť nemůžu mlivit..

Naznačil jsem, ať na to nemyslí a vytáhl jsem mobil.
Jestli tě vážně takhle zahodil, tak si tě nezasloužil. Pust ho z hlavy, najdeš si lepšího.
Usmál jsem se a čekal jsem na jeho reakci.

Chvíli trochu zaraženě koukal. "A...asi máš pravdu.." zamumlal a setřel si slzy. Usmál jsem se na něj. "P-promiň.." sklopil pohled. Pozvedl jsem obočí a snažil jsem se dostat do jeho zorného pole. Chytl moji poraněnou ruku a podíval se na ni.

"Bolí to?" Jemně poťupkal prsty na mé válečné zranění. Sykl jsem, ale zavrtěl jsem hlavou na znamení toho, že to nic není. Bělovlásek nad tím protočil očima a moji ruku pustil. Naposledy si otřel ještě stále trochu uplakané tváře. Pak se zvedl a podíval se na mne pohledem, který jsem neznal a nevěděl jsem, co znamená.

"Jdeme na zmrzku," řekl najednou bez debat a vytáhl mě na nohy. Nechápavě jsem na něj koukal. Ještě před chvílí se mentálně hroutil a teď chce dobrovolně trávit čas s člověkem, kterého ještě předevčírem narazil na skříňky..

Kratší, ale docela zásadní, don't u think?
Díky za ohlasy!