Artist [k.th ~ j.jk] ✓

~Stranger~

  To break down walls is equally important as to build them.
[Michal Čagánek]
°

*Pohled Jungkooka*

Poprvé po tak dlouhé době jsem měl krásný sen. Bez temna, bez těch druhých, prostě krásný sen se mnou a Taehyungem. 

Probouzel jsem se hezky pomalu, nechtěl jsem přijít o ten sen. Tudíž jsem chvilkami byl při smyslech a následně upadl do snu. Avšak nemůžu spát věčně. Musel jsem se probudit. Otevíral jsem pomalu oči, protahoval se a zesílil stisk v obětí. Obětí, někdo mě objímal. Celou noc jsem spal ve vřelém objetí Taeho, možná proto  jsem měl pěkný sen.

Pevně jsem ho obejmul a zabořil si hlavu do jeho hrudi. Chtěl jsem se odtáhnout a odejít si pro kávu, myslel jsem že spí, nespal. Jeho stisk objejí taky zesílil, nečekal jsem to a v momentě překvapení mi dal jemnou pusu do vlasů. Byl jsem mimo, nevěděl jsem co dělat. Jak zareagovat, tak jsem si jen užíval tu pozornost co mi dává. Nikdo mě nikdy neměl rád díky mým problémům a mé povaze.  On to změnil. Necítím se tak opuštěn jako kdysi. 

"Nikam nejdeš."

Zašeptal jeho přespříliš hrubý hlas po ránu do mých vlasů.

Snažil jsem se vyprostit z jeho objetí, no k mé smůle byl silnější než já, nezbývalo mi nic jiného než počkat až mě přestane svírat mezi jeho pažemi. 

"Tae, potřebuju na záchod."

Zamručel jsem a doufal, že mě konečně pustí.

"Ah, to se ti tak moc líbím? Stačí říct a pomůžu ti."

Promluvil s lehkým pobavením ve hlase.

"Nechápu, ale pokud mě nepustíš praskne mi měchýř..."

Začal jsem se kroutit všelijak, aby povolil. Silou jsem se odtahoval. Najednou mě však pustil a já jak jsem se odtahoval jsem upadl na zem a lehce se praštil hlavou o menší jídelní stolek. 

"Aau..."

"Neměl ses tak odtahovat."

"A ty mě tak držet."

Vyřkl jsem naštvaně. A vydal se na záchod hned vedle. Po chvilce jsem se  vrátil a Tae dál spal jako kdyby se nic z předešlých věcí nestala. Já však musel uvažovat nad včerejškem. Nic jsem si nepamatoval, až na Taeho jak mě utěšoval. Chtěl bych vědět co se mi stalo. Ale teď to nechám být a raději si zajdu do kavárny. Je tam lepší káva než ta co mám v kanceláři. 

Vyrazil jsem bez toho abych nějak oznámil Taeho. Nechci aby mě hledal. Chci být sám a ujasnit si vše co se odehrálo a možná i odehraje.

Vzal jsem si kabát a vyrazil vstříc venkovní zimě. Povytáhl jsem si rolák až k bradě a strčil si ruce do kapes. Kolem mě se to vířilo lidmi, cítil jsem se jak outsider. Všichni měli v očích jistý sen, úkol, naději, nebo nějakou radost. Byl jsem myšlenkami tak mimo, že jsem omylem srazil k zemi menšího modrovlasého muže s krásně světlou pletí. 

"Vole, dávej pozor!"

Křikl na mě, a odmítl mou nápomocnou ruku.

"Oh O-omlouvám se."