"Ja-k?" Hlas, který jsem nejdřív nemyslel, že by patřil mně, vyhnal z hrdla.
Usmíval se.
Ne.
Šklebil se.
"Neříkej že jsi o mí přítomnosti nevěděl..."
Že začátku jsem nechápal jeho chování.
Ale pak jsem to ucítil.
Vůně alkoholu.
"Ty jsi zlitej! Že mám pravdu?"
Nevědomě jsem chytil jeho tvář a palcem ji pohladil.
Šklebil se, až já se bál, že je to nějaká nemoc co tam chytil.
"Vidím..." Začal mluvit a položil svou dlaň na mou tvář."... že ti chyběla má přítomnost."
