The dream reality (M&M)

Má mě ráda?

-Martinus-

Ráno jsem se probudil vedle Chill. Držel jsem jí za ruku. Trochu jsem se protáhnul a pohlédl jí do tváře. Spala, v klídku si oddychovala. Tak moc bych si přál, aby se probudila.

,,Dobré ráno!" Pozdravil mě Marcus s úsměvem na tváři. Do pusy si cpal buchtu a v ruce nesl krabičku s dalšími.

,,Dáš si?" Natáhl ke mně krabičku a usmál se.

,,Dík," Poděkoval jsem a asi dvě si vzal.

,,Já jsem pekl." Pochlubil se a já nadzvedl obočí.

,,Tak to ti tak budu věřit." Uchechtl jsem se. Co bych si jenom bez toho blonďatého zlobidla počal. Jenom díky němu jsem se dokázal aspoň trochu smát.

,,Dobře, Anna mi pomohla." Přiznal se. ,,Vlastně jsem já pomohl jí." Dodal a znovu se zakousl do té dobroty. Já sice neměl hlad, ale ochutnal jsem.

,,Páni, to je výborný." Řekl jsem, když jsem ochutnal. Rychle jsem si kousnul znovu.

,,Já věděl, že ti budou chutnat." Usmál se, když pomalu dojídal.

,,Dobré ránko." Vstoupila do pokoje Anna.

,,Dobré," Pozdravili jsme jednohlasně. Anna se nad tím pousmála.

,,Vidím, že koláče chutnaly." Usmála se a Marcusova plná pusa jenom něco zamumlala na souhlas.

,,Mluvila jste s doktorem?" Zeptal jsem se.

,,Ano," Řekla se stálým úsměvem, což mě uklidnilo. ,,Říkal, že se její stav o hodně zlepšil. Přišlo mu to jako zázrak a mně taky."

,,To je skvělé!" Usmál jsem se a podíval se na ní. Možná se mi to jenom zdálo, ale myslím, že se trochu usmála.

,,A teď se pojď trochu vyspat." Řekla Anna.

,,Ale já spal," Namítl jsem, ale Anna se nedala odbýt.

Ještě jsem se jednou kouknul na Chill a potom jsem šel společně s Ann a Macem k nim domů.
----
Došli jsme k nim domů a já se pořádně rozhlédl. Měli to tu menší než u nás, ale útulné.

,,Běžte do Chilliina pokoje, pak vás zavolám na oběd." Řekla Anna a mi poslušně poslechli.

Následoval jsem Marcuse, protože jsem nevěděl, kudy mám jít. Vyšli jsme schody a zamířili do pokoje.

Pokojíček měla malý. Na zdech měla pár našich plakátů a na stole zarámovanou naši fotku. Vedle ní byla ještě jedna a to její. Byla na ní fakt nádherná, přesně taková, jakou si jí pamatuji ze snu.

Lehnul jsem si do její postele. ,,Trochu si zdřímnu." Zívl jsem si a na chvíli zavřel oči.

-Chill-

Ani nevím, jak dlouho tady jsem, ale začínám se pořádně nudit. Martinus před nějakou dobou zmizel. Nevím kam. Nevím jak. Prostě zmizel.

Lehla jsem si na postel a podívala se nad sebe. Ani do stropu jsem se nemohla dívat, protože tam žádnej nebyl.

,,Aaaa mě z toho klepe." Zařvala jsem a chtěla bouchnout pěstí do zdi, ale žádná tam nebyla. To si člověk nemůže ani bouchnout do blbý zdi? Musel ji nahradit polštář. Ale to mi nestačilo, tak jsem ho potom zahodila do prázdnoty.

,,Au," Zaskučel někdo a já se rychle otočila po směru letu polštáře.

,,Tinusi!" Vyjekla jsem a hodila se mu okolo krku.

,,To tady jsi celou dobu?" Zeptal se když jsem ho pustila.

,,Jo a málem mě z toho kleplo." Zakňourala jsem.

,,Mimochodem, máš super mamču." Prohodil a usmála se.

,,Ty ses potkal s mojí mámou?" Udiveně jsem se na něj podívala.

,,Ano, vždyť jsem ti říkal, že jsem u tebe. A už nikdy tě neopustím." Zmáčkl mi ruku a mě to bylo tak příjemné. Poté následovalo velké objetí.

Jen tak jsme tam seděli a povídali si. Bylo mi skvěle. Chtěla jsem, aby neodešel.

Zničehonic začal mizet. Prostě byl průhledný a pak zmizel úplně.

Když už jsem ho necítila, trochu jsem se oklepala zimou. Potřebovala jsem ho. Bez něj už se v reálném životě ani nepohnu.

-Martinus-

Probudil jsem se v jejím pokoji. Nikdo v něm nebyl a tak jsem sešel dolů.

Tam byl Marcus a nějaká malá holčička. Zhruba ji mohly být tři. Marcus ji měl v náručí. Má moc rád děti.

,,Mám tě láda Mecu," Objala ho kolem krku. Přišlo mi to roztomilé. Musel jsem se nad tím pousmát. Když mě Mac uviděl úsměv mi opětoval.

,,Co je to tu za malou holčičku?" Zeptal jsem se, když ji Mac postavil na zem. Když mě uviděla chytla se Marcuse za nohu.

,,Neboj se, Lily," Usmál se na ni Mec. ,,Tohle je hodnej strejda." Já mu dám takovej strejda. Je mi 16!

,,Jsem Lily." Přišla blíž.

,,Já jsem Martinus." Řekl jsem a usmál jsem se na ni. Měla podobné oči jako Chill.

,,Kvůli tobě sestlička pláče. Žíká, že se jí o tobě zdá" Podívala se na mě a zesmutněla. Tato věta mě celkem zasáhla.

,,A.. Co o mně ještě říká?" Zeptal jsem se klekl si k ní.

,,Že tě má moc láda," Znovu se trochu usmála. Já se na ní usmál taky.

,,Tak si pojď hrát." Řekl Marcus a Lily k němu nacupitala.

Takže jí se to taky zdá. Myslel jsem si, že ano, ale teď jsem si jistý.

Tady taky přes 100 přečtení.
Lidi, jste skvělý<3

Caroline 💜