Under The Sun

1.

S nostalgickým povzdechem jsem se usmál, když jsem do chatky vešel. V téhle boudě, která má sotva 3x5 metrů, mám vytvořené naprosto nejlepší vzpomínky, ať už jde o nedovolené návštěvy holek po večerce, nepochopitelné záchvaty smíchu nebo spousty věcí, o kterých není úplně potřeba vědět.

Tae s Kookiem si vzali chatku sami. Je mi úplně jasné proč. Druhá chatka tedy zbyla na mě, Jimina, Jina a Yoongiho.

Bez váhání jsem si zabral palandu napravo nahoře. Neptejte se mě proč, prostě je to mé oblíbené místo. Jin si zabral místo pode mnou.

"Vedroo~.." prohrábl jsem si rukou červené vlasy ve snaze si ulevit. Rozhlédl jsem se po ostatních. Asi bych si mohl vybalit..ale na to jsem moc líný. Vidím to tak, že můj kufr bude má skříň po celý zbytek pobytu tady.

Když přišlo na rozebírání chatek, dělal jsem vše pro to, aby jsem alespoň skončil společně s Jiminem.

A to se mi také vyplnilo.
Nadmíru mne potěšilo, že s námi bude přítomen i jeho vysněný, což mi dává prostor ke snaze mu Jiminieho trochu dohodit. Když říkám trochu, mám na mysli pouze lehké popostrčení.

Ale to teď upřímně nebyla moje hlavní starost.

Červenovlasého kluka, který se mi představil jako Hobi, jsem se snažil naprosto ignorovat. Z jeho přítomnosti jsem byl chvílemi značně rozrušený a každý okamžik, kdy se naše pohledy střetly, pro mě byl něčím zvláštní.

V chatce jsem neváhal a ihned si zabral spodní postel. Neměl jsem zájem o věčné padání z horního patra.

,,Ale Yoongiiii," protáhl na oko rozesmutněně a stále stál vedle mě. Tedy, vedle boku postele, v níž jsem už spokojeně lež a dělal, že ignoruju veškeré dění kolem sebe.
,,Já nechci být nahoře," dodal po chvilce, během které jsem se mu neobtěžoval věnovat ani špetku pozornosti.

,,A?" pootevřel jsem oko a mohl tak vidět jeho nafouklé tváře. Byl jak malé dítě a ačkoliv to působilo roztomile, na mě to neplatilo.
,,Jdi si nahoru,"

,,Jsi krutý," zahučel a pak si vyhodil batoh na horní palandu.
,,Jestli to na tebe přes noc se mnou spadne, tak pak nebreč," poznamenal kousavě a já měl v tu chvíli sto chutí se zvednout a kopnout ho do zadku.

,,Proč by to mělo padat?" ozval se i někdo jiný než já nebo Jimin.
Jin seděl na své části palandy a oba dva nás pozoroval. Více ale teda toho otravu nade mnou.

,,Jsem těžký," pokrčil nenuceně rameny a já tam na něj nahoru už hodil polštář.
,,Au!" uchechtl jsem se.

Uchechtl jsem se nad představou těžkého Jimina. Byl by tlustý? Třeba by konečně vyrostl.

Podíval jsem se na menšího na palandě naproti mně a mrkl jsem. Usmál se, což znamenalo, že pochopil. Oba jsme tedy chytli polštáře do rukou.

"Polštářová bitka!" Vykřikl jsem a hodil jsem po bělovláskovi svůj polštář, očekávaje prudkou reakci. Jimin mezitím zbombardoval Jina, který nelidsky vykřikl, jak nic takového nečekal.

Nečekal jsem to, co se odehrálo v následujících vteřinách.
Jimin jako raketová myš seskočil ze své postele a já schytal ránu polštářem, přímo do obličeje.

Zajíkl jsem se a překvapeně prudce vydechl. Jakmile polštář potažený povlečením s kytičkami s tichým bouchnutí dopadl do mých peřin, nebezpečně jsem se otočil na původce rány. Co ho prozradilo?