Lehčí než vzduch

🌼III🌼

,,To jsi udělala ty?"
Při zvuku mého hlasu sebou trhla. Nechtěl jsem, aby se mě bála, ale nevěděl jsem jak toho docílit.
,,Prosím, nemusíš se mě bát maličká."
Natáhnul jsem k ní opět ruku, dotkl jsem se její holé kůže.
Dostal jsem do sebe tak silný elektrický výboj až jsem odletěl ke stěně a vyrazil si dech. Ta dívka začala růžově zářit, celá přímo pulsovala světlem, začala se vznášet, její křídla ji nesla výš a výš. Roztáhla ruce a její bílé oči mě sledovaly jako dva reflektory, začínal jsem se bát. Nebyla z tohoto světa, byla cizí.
Začala se přibližovat a já se krčil v koutě. Připadal jsem si, jakoby mi světlo svítilo skrz kůži až do stěny, jako bych tam nebyl.
Mým tělem najednou projela neskutečná bolest, zařval jsem. Bylo to jako tisíce jehel, které bodají naráz ve stejném intervalu, jako kdyby mi někdo z plic vymáčkl všechen vzduch a já se nezmohl nadechnout, plíce mě pálily, svědil mě hrudník. To světlo se mě začalo dotýkat, bylo to jako chapadla chobotnice, i do pusy mi jedno vletělo, začal jsem se dusit.
Úplně jsem se rozsvítil zevnitř, viděl jsem v zrcadle jak mi září oči, ústa, nosní dírky. Viděl jsem jak mi divoce bije srdce, jak pomalý je každý nádech, jak mi koluje krev v žilách. Bylo to fascinující a nechutné zároveň.
Měl jsem nedostatek kyslíku a pomalu začínal upadat do bezvědomí, ztrácel jsem kontrolu nad tělem.
Dívka s sebou začínala cukat, vypadalo to jako by každou chvílí měla vybuchnout. Takhle moc jsem se nikdy nebál ani bouřky, bylo to strašné.
Už jsem zavíral oči a náhle to přestalo.
Jakoby to nikdy ani nebylo.
Ta okřídlená spadla volným pádem k zemi v bezvědomí a pořádně se bouchla do hlavy až to nepříjemně křuplo. Měl jsem o ni strach, neznal jsem ji, ale poznal jsem, že je výjimečná.
Rychle jsem k ní běžel a opatrně ji vzal do náruče, překvapilo mě jak je lehká, připadalo mi, že neváží vůbec nic, jako bych nesl peří.
Byla nepříjemně bledá, její křídla téměř přestala svítit.
Položil jsem ji opatrně do postele, aby si nic neudělala, působila křehce. Nemohl jsem se na ni přestat dívat, byla nádherná.
,,Kdo jsi maličká?"
Můj hlas se nesl tmou a já ji pohladil po jemné tváři.

Zdravím😏
Přináším dnešní druhou kapitolu😊

Chtěla jsem jen říct, že budu vydávat jeden den jednu kapitolu a jeden den druhou,  takže zítra opět jen jedna😂
❤