Lehčí než vzduch

🌼V🌼

Nechal jsem ji spát, musela si toho prožít dost.
Nasnídal jsem se a dal si studenou sprchu, nějak jsem potřeboval ze sebe ten stres dostat, přeci jen mě včera málem zabila a teď si spokojeně spala v mé posteli.

Sedl jsem si k pianu a začal hrát, tuhle skladbu jsem miloval, nevěděl jsem její název, protože noty byly hodně staré a špatně čitelné. Jednou jsem je našel v knize a tu skladbu se naučil nazpaměť. Byla nádherná, kdyby se k ní přidaly housle, nic jiného bych k životu nepotřeboval.
Vlastně mi připadala povědomá, nevím odkud, ale přesně jsem věděl kde zeslabit, kde použít pedál, jako bych ji někde slyšel.
Hrál jsem ji pořád dokola a ani si nevšiml, že mám diváka.
Pak jsem ji spatřil koutkem oka, měla rozcuchané vlasy a pohybovala se do pomalé melodie. Vypadala klidně, jakoby ji strach přešel.
Podíval jsem se na ni a usmál se, polekala se, ale neodvrátila pohled.
Přestal jsem hrát a nastalo dlouhé ticho, prohlíželi jsme se navzájem. Byla úžasná, bledá pleť, dlouhé tmavě modré vlasy, oči barvy toho nejčistšího nebe a lehce růžové rty.
Chtěl jsem nějak začať konverzaci, ale nic mě nenapadalo.
,,Chceš zkusit hrát?"
Ukázal jsem na klavír a ona nesměle a se strachem přišla blíž, trochu jsem raději odstoupil.
Opatrně zmáčkla první klávesu a při jejím tónu nadskočila. Chvíli tam jen seděla a nevěděla si rady, nakonec se otočila na mě a pokrčila rameny. Slova nebyla potřeba, dokonale jsme si rozuměli. Třeba byla opravdu němá.
Naklonil jsem se nad ni, voněla jako akát, sladce.
Opatrně jsem se dotknul její ruky, ucukla a spražila mě pohledem.
,,Jinak to nepůjde, pokud chceš zkusit hrát, musím vést tvé ruce maličká."
To že jsem nevěděl její jméno mě užíralo.
Chvíli jsem počkal, a pak položil své dlaně na její. Projela mnou zvláštní vlna elektřiny.
Už se nechala vést mýma rukama a z pod jejích prstů se začaly linout první nesmělé tóny.
,,Jde ti to úžasně." Myslel jsme to vážně, zřejmě byla pro hudbu zrozená, šlo jí to dokonale. Její ladné prsty se jemně dotýkaly kláves a pod mým vedením proměňovali tu skladbu v něco nepředstavitelného.
Skončili jsme, já trochu nervózní jak zareaguje, dal jsem své dlaně pryč a odstoupil.
Vstala a naše oči se střetly, byla rudá a slušelo jí to.
,,Jak se jmenuješ maličká?"

Dobrý ráno😂 je pátek lidi!!🎉🎉
Dnes tedy budou dvě kapitoly, taky vás štve, že naše malá víla stále nemluví?😏🤔

Btw, ani nevíte jak rychle jsme dosáhli prvních 100 reads, dík😊❤