Proč mi tohle děláš?

31.

Jimin

Ráno jsme spolu vstali a vyšli do školy. Před školou však čekala má matka a... Luk. „Jimine, bože jsi v pořádku?... Měla jsem takový strach." hned mě objala a Luk mě jen propaloval pohledem. „Proč jsi nebyl doma?" „Mami, Luk... M...mě bije." řekl jsem se strachem v hlase. „Jimine, já vím, že ho nemáš rád, ale tohle neříkej." řekla a dala mi malý pohlavek. „Jestli dovolíte." řekl Tae. První mi rozdpl bundu a pak mi vyhrnu triko. Odhalil tím mé velké modřiny. „A...A kde jsi byl?" „U Taeho... Je to můj přítel." řekl jsem a Tae si mě za zadek přitáhl k sobě. Matka přikývla a přišla k Lukovi. Dala mu facku. Pořádně sedla. Matka začala brečet. Luk si ji okamžitě přitáhl do objetí a já věděl, že mu v tento moment odpustila. O něčem spolu mluvili a pak oba přišli ke mně. „Chceme, aby ses vrátil domů." řekla matka přísně. Tu se ale do rozhovoru vložil Tae. „To nepřipustím... Nechci, aby mu kdokoliv ubližoval." Tae si mě ochranářsky schoval za záda. „Mami, je mi osmnáct... Můžu si dělat, co chci." řekl jsem a naštvaně se vydal do školy. Ignoroval jsem jak na mě volá. Tae mi byl v patách.
...
Oba jsme se připravili na hodinu, do které jsme skoro přišli pozdě. „Jiminie, můžu tě vzít dneska na večeři?" zeptal se uprostřed hodiny chemie. „Jasně." řekl jsem a dále si psal zápisky z nudné přednášky. Tae se usmíval jako sluníčko... Zajímalo by mě, co má za lubem.
...
„Jiminie, pojď!" zavolal na mě Tae a já rychle přispěchal. „Jsi krásný." řekl a jemně mě políbil. „Tae, kvůli tebe se červenám." zasmál jsem se a Tae mi dal na oči pásku. „Co na mě chystáš, Tae?" zeptal jsem se, ale Tae neodpovídal. Jen mě za vedl za ruku.
Po chvíli Tae pustil moji ruku a vzdálil se. „Chvilinku vydrž, Jiminie... Hlavně nikam nechoď." poslušně jsem přikývl a během minutky se Tae vrátil. „Jsi připravený?" zeptal se natěšeně Tae. „Jistě." vypískl jsem nedočkavě. Ve stejný okamžik mi sundal pásku z očí. Byli jsme v parku... U jednoho odlehlého altánku, kde nikdo nechodí. Všude byly svíčky a ve středu prostřený, Uprostřed byla vysoká svíce. Bylo to romantické. „Ach... Tae..." zakňoural jsem a vpadl mu do náruče. „Čím jsem si tohle zasloužil?" zamumlal jsem mu do hrudi. „Musel sis toho dost prožít a já ti to chci vynahradit." Opatrně mě líbl do vlasů.
„To jsi nemusel... Mně stačí se ráno probudit a podívat se na tvou dokonalou tvář." zadíval jsem se mi hluboko do očí.  „Pojď se najíst, Jiminie." řekl s úsměvem a dotáhl mě do altánu. Oba jsme se posadili na židli. Tae se usmál. Z talířů sundal poklop a já cítil vůni dobrého jídla. Bylo evropské... Nikdy jsem ho nejedl. Každopádně vypadalo velmi lahodně. „To ty sám?" zaptal jsem se se slzami v očích. „Jungkook mi pomohl."
„Jungkook?" zeptal jsem se udiveně. „Ano, smířil se s tím, že jsi s někým jiným... Navíc, o ročník výš nastoupil nějaký nový kluk." řekl a mrknul na mě. Oba jsme se pustili do jídla.
...
Pojídle jsme si jen povídali. Tohle je to nejkrásnější, co pro mě někdo udělal. „Tae je mi zima, nepůjdeme už domů?" Tae přikývl. „Nemusíš brát to nádobí?" zeptal jsem se udiveně. „Jsem domluvený s Jungkookem, že to uklidí." řekl a oba jsme se vydali domů.