Upíří láska

8. Dítě

„Lui já tě miluji..." Nestačila jsem se divit co právě řekl Shu.  „Shu.. víš... já.. " „Nemusíš nic já vím miluješ mého bratra a taky čekáš jeho dítě a si sním zasnoubená. Jen jsem to už nemohl dál tajit, jednou by ses to stejně dozvěděla." „Shu... Shu..." „Nic neříkej prosím..."  Začala jsem ztrácet kontrolu nad tělem. „Shu Sakamaki.... já...budu....RODIT...."  Chytla jsem ho za bundu a křečovitě jsem ji svírala v dlani. Shu nic neříkal ale rychle mě bral do náruče a běžel se mnou do sídla. Když jsme se vtrhli dovnitř, všichni se dívali co se děje. Shu na ně začal křičet ať mu pomůžou. Já mezi tím zhluboka dýchal. Subaru šel pomoc Shuovi mě vzít do mého pokoje. A Ayato s Laitem šli pro Reijiho. Aby pomohl.

V pokoji
Shu a Subaru mě dali na postel a šli vedle mě a pomáhali mi s dýcháním, jako bych neuměla sama. Řekla jsem si v hlavě plné myšlenek na dítě. Mai přišla do pokoje a odehnala kluky ode mě. Řekla Shuovi ať mě chytí za ruku ale než to udělal varovala ho že to bude bolet. Tak mě žal Shu za ruku a já ji hned silou s tiskla on myslel že mu ji brzo zlomím ale vydržel to po celou dobu. „Lui Yukami ty sis nemohla najít nějakou jinou chvíli porodu."  řekl ode dveří šibalsky Laito. Ale Reiji ho odstrčil ode dveří. Když vyděl jak trpím. „Subaru teplou vodu. " řekl Reiji a všechny za úkoloval. Všichni všechno splnili do posledního jeho rozkazu.

O hodinu později...

Pohled Shua
Po hodině se po pokoji rozlehl dětský pláč. Lui porodila syna jménem Ren Sakamaki. Všichni si jen oddechli že je porod za námi. Lui s Reijim byli tak šťastný že mají malého zdravého potomka. Já jsem se jich zeptal jestli si to malé můžu pochovat. Oba kývli na souhlas  s úsměvem. Reiji mi podal to malé do náruče a říkal ať ho nepustím na zem jinak bych zažil peklo století. Miminko se ke mě přitulilo a já se na něj usmíval jako na štěstí nového začátku rodu Sakamaki.
Všichni se usmívali a blahopřáli novému životů.

O týden později...

„Reiji kde je Ren ???" „Shu ho vzal dolů." „Aha tak to jo, Shu je nějaký jiný. Když jsem Rena čekala tak se o Rena nezajímal ale teď je jak vyměněný." „No lidi se mění když se do rodiny narodí miminko."
„Co takhle jí na večeři Rena nám pohlídá naše nová chůva Shu. " „No nevím zeptám se Shua jestli bude souhlasit." „Dobře."  Seběhla jsem schody a šla do místnosti kde byl Shu s Renem. Shu ho choval jako by byl jeho vlastní. „Ahoj Lui, buď potichu právě mi usnul." Tak jsem začala se Shuem šeptat. „Dobře ale chci se zeptat jestli bys nepohlídal Rena, já a Reiji bychom chtěli na večeři." „Jo klidně jděte já se o Rena postarám mezi tím co budete pryč." "Dobře děkuju moc." Políbila jsem Shua na tvář a Rena lehce taky.
S Reijim jsme se tedy oblékli a šli na večeři.

Mezi tím...

Pohled Mai
„Ayato co takhle se někam přestěhovat aby jsme Lui a Reijimu nepřekáželi."
„Já nevím proč ale taky jsem o tom už delší dobu přemýšlel, ale co jsme dospěli může si dělat co chceme." „Takže to znamená souhlas ??" „Jo, ale teď je otázka kam se přestěhoval....hmmm. A co takhle do našeho letního sídla je sice menší ale to by stačilo, a mohla by s námi bydlet i tvoje mladší sestra Kai." „To je skvělý ale jak to oznámit ostatní.??"
„To musíme ještě promyslet lásko." „Dobře  tak já sedu podívat na Shua jak si s Renem vede." „Hmm." 
Sešla jsem dolů za Shuem a Renem ale oni tam nebyli. Hledala jsem je po celém sídle ale nikde nebyli k nalezení. Ještě jsem dostala nápad kde by mohli být. Vzala jsem si bundu a boty a vyšla ven do zahrad, sice už byla tma ale ještě bylo vidět. Když jsem byla v zahradách a pátrala po Shuovi a Renovi. Zahlédla jsem je v bílém altánku prorostlém rudými růžemi. Shu tam stál a choval Rena v náruči měsíční záře je osvětlovala a Shu vypadal tak šťastně. Bylo načase za tu dobu byl spíš odtažitý ale k Luii se vždy choval tak jinak než k nám ostatním.
Shu si mě všiml a usmál se na mě a já zase na něho. Šla jsem za ním do altánku, který byl tak nádherný. ,,Shu už půjdeme dovnitř aby Ren nenachladl." „Dobře." Šli jsme dovnitř sídla a Shu Rena jemně položil do jeho kolébky a šel si sednout do křesla, které bylo hned vedle kolébky, a v tom křesle po chvíli usnul. Já jsem šla taky do pokoje za Ayatem, který už dávno spal.

Ráno
Když jsem otevřela dveře do našeho pokoje spatřila jsem Shua v křesle a Rena v kolébce. „Reiji koukni se na ně vypadají tak nevině." „Jako štěňátka."  „Pojď necháme je ještě prospat vypadají vyčerpaně." „Dobře pojďme tedy dolů k ostatním na čaj."  Potichoučku jsem zavřela dveře do pokoje a šla za Reijim.

Pohled Mai
Když bylo ráno, Lui a Reiji už byli doma. Oba se šli podívat na Rena a Shu do pokoje, kteří ještě spali. Po deseti minutách si přišli přisednout k nám s čajem. Pak jsme si začali povídat o Azazelovi že nepřišel pro Rena po jeho narození. A v to jsme si jenom všichni oddychli. Jen ta představa nás děsila.
Ale pak se Ayato zhluboka nadechl jako by něco chtěl říct. „Ayato co se děje, je ti snad něco ???" zeptal se Reiji  Ayata. „Hhhmm...víte.. my s Mai... bychom se.. chtěli přestěhovat." řekl ke konci zrychleně. „Cože vy se chcete přestěhovat, a vůbec kam byste šli..? No jste přeci dospělí, vždyť je naše sídlo velké. Tak co tak najednou??" „To ano ale my bychom se přestěhovali do letního sídla abychom vám nepřekáželi už takhle jsme velká rodina." Chvíli bylo ticho ale pak Reiji řekl. „Dobře klidně se tam přestěhuje, nám to vadit nebude. My vám stín rádi pomůžeme vid Lui." „Reiji má pravdu my vám stín vším pomůžeme." „Velmi vám děkujeme."
S Ayatem jsme byli tak šťastný že máme dobrou a velkou rodinu.

Pokračování příště...

Snad se vám líbila osmá část. Omlouvám se za chyby v textu a za skloňování jmen.
Tak zase příště vaše Lucy 1349.