Bad Reputation 2 (Shawn Mendes) ✅

17. kapitola

,,Proč to tak bolí" pronesla jsem po několika minutách ticha. Seděla jsem v jeho objetí na posteli. ,,Protože jsem blbej" zamračil se. ,,Ale notak. Dokázala jsem ti to odpustit já, teď musíš ty" pohladila jsem ho po tváři. ,,Ale já si to nikdy neodpustím" zakroutil hlavou na náznak nesouhlasu. ,,Nemohl si za to" pousmála jsem se smutně při vzpomínce na ten večer.

,,Nesnáším se Dan" svěřil se a svojí hlavu mi položil na rameno. ,,Proč? Si úžasný člověk" snažila jsem se ho uklidnit. ,,Kdybych byl úžasný člověk, nikdy bych neublížil lidem, na kterých mi nejvíc záleží. Ty, Emma, Aaliyah, Cameron. Všichni jste to schytali kvůli mně. Protože jsem hrozný člověk. Jsem součást mafie. Uvědomuješ si to vůbec? Víš vůbec s kým to teď mluvíš?" podíval se mi náhle do očí. ,,Poslouchej mě, dobře?" odsedla jsem si tak, abych mu pořádně viděla do tváře a jeho obličej jsem chytla do dlaní.

,,Vím s kým mluvím. S člověkem, na kterém mi záleží nejvíc z celého světa. S klukem, do kterého jsem se před pár lety zamilovala, protože byl naprosto úžasný, chytrý, krásný a šťastný. A svoje štěstí mi uměl předat. A dělal to tak strašně rád, protože to nebyl sobec a vždycky se o všechno rád dělil. Staral se o to, jak se cítí ostatní. A nikdy nechtěl nic pokazit a už vůbec někomu ublížit. Všechno se mění Shawne, ale někde uvnitř jseš pořád ten kluk, do kterého jsem se naprosto zbláznila. Kterého pořád miluju i přes těch pár hloupostí, které udělal. A chci, aby se mi tenhle kluk vrátil, dobře?" dokončila jsem se slzami v očích.

,,Ale já už nechci být ten kluk, co tě podvedl. Tolikrát jsem ti ublížil. Proč mi to teď odpouštíš?" zamračil se trochu. ,,Protože tě pořád miluju, každý děláme někdy chyby. Nemůžu být bez tebe" svěsila jsem hlavu a on si mě přitáhl do objetí. ,,Tak strašně moc si mi chyběla" zašeptal a stiskl mě o trochu pevněji.

,,Nechci vás rušit, ale musíme se Shawnem na chvilku pryč" pousmál se Cameron a já Shawna pustila. ,,Kam chcete jít?" zeptala jsem se Camerona. ,,To ti nemůžu říct, ale za chvilku ho budeš mít zpátky" pousmál se Cameron a Shawn odešel z místnosti za ním.

***

Seděla jsem na posteli s naší starou fotkou. Měla jsem o ně oba strach. Vůbec jsem netušila kam jeli. Ani jsem si neuvědomovala, jak ten čas rychle utíkal. Už jsem tu takhle seděla skoro půl hodiny, když se mezi dveřmi objevila Aaliyah.

,,Můžu dál?" zeptala se. Jen jsem přikývla a fotku jsem položila vedle sebe. ,,Taky ti neřekli kam jedou?" řekla když si sedla vedle mě a já zakroutila hlavou. ,,Určitě budou za chvilku zpátky" pousmála se trochu.

,,Já jen.. Chtěla jsem ti poděkovat" poškrábala se trošku nervózně po ruce. ,,Nemluví se mi o tom dobře, o těch pár týdnech, ale děkuju, že si mě jim už znovu nenechala. Nepřežila bych to. Moc dobře vím, jak hrozné to bylo, proto si tak moc vážím toho, že ses za mě postavila" zakroutila hlavou, jakoby se jí před očima zjevila nějaká, špatná vzpomínka a ona se jí snažila zahnat. ,,To nestojí za řeč. Udělala jsem to ráda. Jen mě mrzí, že jsem tam nebyla když se ti to stalo. Nenechala bych je. I kdyby mě měli zabít" zamračila jsem se trochu.

Najednou jsme uslyšeli klíče v zámku a tak jsme se obě okamžitě zvedly...

Zas docela dlouho nebyla kapitola. Omlouvám se, ale tak trochu nestíhám 😔 Dneska když to píšu, je pátek a já už druhý týden po sobě jedu na celý víkend hrát florbal 😅 Prostě je toho tak trochu moc.. Každopádně vás mám všechny hrozně ráda a doufám, že jste na tuhle knížku ještě nezapomněli 😅 Děkuju za každý like a komentář ❤❤