Iron heart [EXO "Texting"] [Pozastaveno]

*°• 4 •°*

Byl jsem na půl cesty do místa setkání, když mi zavibroval mobil v kapse.
,,Baeku... Já říkal, že jdu do práce." Zamumlám si sám pro sebe. ,,Soo, hoď tam autopilota." Řeknu ještě umělé inteligenci, než si sáhnu do kapsy pro elektroniku.

---------------------------------------------------------

Baekie
Vím, že jsi šel do práce, jen se chci zeptat... Už mi to totiž nedá... Jaké je tvé pravé jméno?

IronFox
To bude pro tebe ještě dlouho tajemstvím. ;)

Baekie
A proč? >< Jsem hrozně zvědavý~

IronFox
Chci si zachovat anonymitu, veveřičko.

Baekie
Ach jo... A ty nejsi v práci? O.o

IronFox
Teprve tam jedu.

Baekie
Ty neřídíš?? O.O

IronFox
Teď to za mě řídí autopilot, ale normálně řídím já. Jenomže si napsal.

Baekie
Autopilot? O.o
Uhm... Tak já už nebudu otravovat ^^

IronFox
Někdy ti to vysvětlím. Napíšu, až přijde z práce. Ahoj veveřičko~

Baekie
Ahoj~

---------------------------------------------------------

Odložil jsem mobil na sedadlo spolujezdce a tiše si povzdychl. Proč já se dával do kontaktu s tou otravnou veverkou? Jo... Z nudy, jak inteligentní Sehune...
Kola mého vozu se přestala otáčet a já se podíval z okna na velkou budovu Casina. Tady mám krást? Je to tu tak velký, že to snad nebude ani problém.
Měl jsem po vystoupení z vozu namířeno do vedlejší uličky k zadnímu vchodu do Casina.
Otevřel jsem dveře a vstoupil, byla za nima tma, ani tu nebyla okna, aby sem prosvítalo světlo a to se mi líbilo. Jediné, co tvořilo světlo byla malá záře z mého přístroje na ruce, ale i ta se dala vypnout. Kéž bych to udělal...
Hned, jak jsem ušel pár kroků, uslyšel jsem šramot nedaleko mě, který zněl, jako by se ke mně chtěl někdo nenápadně přiblížit. Dokonce se opatrné a tiché kroky přibližovaly. Zastřihal jsem ušima a ostře se otočil, nic tam ale nebylo. Dal jsem před sebe ruku s přístrojem a skrčil se. Takhle jsem připraven na vše... No... Skoro na vše. Šramot se ozval zase, tentokrát ale z jiné strany.
Já myslel, že tu budu krást, ne procházet Bobříka odvahy... Zamračil jsme se a ještě víc napnul uši.
Chvíli se nic nedělo, přestával jsem dávat pozor a v tu chvíli jsem ucítil už jen navlhklý kapesník pod nosem a nepříjemný štiplavý zápach. Podlomily se mi nohy a po ucítění studené země na mých holých kolenech jsem už zcela ztratil vědomí.