Za Hranice (Marvel FF)

2. Nový život?

Probudila jsem se na nemocničním lůžku. Do pokoje přišla sestřička. ,,Zdravím, tak ses konečně probudila?" Zmateně jsem se rozhlédla po jednolůžkovém pokoji. ,,Jak dlouho tu jsem?" Zeptala jsem se. ,,Jsi tu už třetím dnem, ještě jsme nezjistili, proč jsi skolabovala, ale pracujeme na diagnóze. Jen v klidu lež, kdybys něco potřebovala, tak máš u lůžka červené tlačítko. To zmáčkneš a přijdu já nebo některá z mých kolegyň." Usmála se na mě mile. Chystala se k odchodu, ale pak se otočila. ,,Abych nezapomněla, ráno tu byla návštěva, na recepci řekli, ať přijdou později. Mohu tu návštěvu potom pustit dovnitř?" Zeptala se nejistě. Usmála jsem se s domněním, že by to mohla být Bella. ,,Jistě." Sestřička se znovu usmála a odešla.

Asi po hodině a půl se ozvalo zaťukání. ,,Dále!" Dveře se otevřely a v nich stál mě neznámý muž, snědý s páskou přes oko a dlouhým černým kabátem. ,,Dobrý den, slečno Simonová." ,,D-dobrý den?" Pozdravila jsem. ,,Soudě podle vašeho výrazu si dovolím tvrdit, že jste překvapená." Vzpamatovala jsem se. ,,Ano, čekala jsem svoji sestru anebo rodiče." Byla jsem celkem zklamaná, když jsem si uvědomila, že se za mnou vlastně ani nepodívali. Ale to se dalo očekávat. ,,Jmenuji se Nick Fury, jsem ředitelem organizace zvané S.H.I.E.L.D." Představil se. Ukázala jsem na židli u zdi pokoje, ať si sedne. Fury se posadil a než jsem se stačila představit já tak už mluvil zase. ,,Očekávala jste tedy místo mě svoji rodinu," Kývla jsem. ,,ale co kdybych vám řekl, že věci jsou trochu jinak, než si myslíte??" Tázavě jsem se na něj podívala. Vytáhl nějaký přístroj, podobný tabletu, jenže to vypadalo jako vybavení pro tajného agenta. A četl nějaká data. ,,Phillipovi a Sally Simonovým se před devíti lety narodila dcera Bella, jediné dítě." Zakroutila jsem hlavou a povytáhla obočí. ,,O pár dní později si adoptovali druhou dceru." Podíval na mě a ukázal na mě. Byla jsem zmatená. ,,A-ano, rodiče se ke mě několikrát nechovali jako k vlastní, ale nikdy jsem nemyslela vážně, že bych mohla být adoptovaná."

Rozhlížela jsem se po místnosti. Pár minut rozhovoru s tímhle chlapem a už mám svět úplně jinak. ,,Když víte, tohle všechno, víte i, kdo jsou moji praví rodiče?" Fury se pousmál. ,,Náhodou ano. Vaše matka, Jessica Northonová, zemřela po porodu. Váš otec James Liam, někam zmizel a po půl roce ho našli mrtvého v domě vašich rodičů." Chvíli se odmlčel.

,,Vaši biologičtí rodiče nebyli manželé ale podle dopisu na rozloučenou vašeho otce, se měli moc rádi, což nás dovedlo k tomu, že se James Liam sám zabil kvůli smrti vaší matky."

Zůstala jsem šokovaná, zmatená a myslím že by na mě byl skvělý pohled s tou otevřenou pusou udivením.

Furymu neunikl můj vtipný výraz. ,,No vidíte, a to jsem vám ani neřekl, proč tu jste. Podle nedávného incidentu na vaší škole, si myslíme,že bude lepší když si vás S.H.I.E.L.D vezme pod svá křídla."

Usmála jsem se. ,,Jestli myslíte to, že mě polovina školy šikanuje, tak to je v pohodě, já to přežiju. Nemusíte mě ochraňovat."
Fury zavrtěl hlavou. ,,Vy asi vůbec nevíte o co jde. Kamery na školním dvoře zaznamenaly abnormální aktivitu, při které vznikl náhodně zničehonic požár, který uhasila voda, která se tam také zničehonic objevila. Potom se celou ulicí prohnal vítr, který utvořil slabé tornádo a nakonec se zničila půda školního dvora. Vše se uklidnilo až v době, kdy jste dopadla na zem a zkolabovala. Docela velká náhoda, na to že ani jedno z toho nepředpovídali meteorologové, ne?"

Úchyl, určitě je to úchyl. Anebo blázen. Možná oboje.

Zase upřel pohled do toho vyspělého přístroje, něco na něm naťukal a ukázal mi video, na kterém bylo přesně to, co říkal.

,,A ještě se vás zeptám, jakou máte barvu očí?" To je asi úplný debil. ,,No, jelikož máte pásku přes oko, takže asi blbě vidíte, tak vám to řeknu: oči jsem měla a mám hnědé."

Fury vypnul přístroj, takže jsem viděla svůj odraz. Kromě mastných vlasů z doby, kdy jsem spala jsem viděla i své oči, smaragdově zelené.

,,Slečno, úkolem S.H.I.E.L.Du je chránit lidstvo před nepřáteli, na které sami nestačí." Zamračila jsem se. ,,Takže mě chcete zavřít, abych nikomu neublížila? To je milé." Řekla jsem ironicky. ,,Ne, jsem tu proto, abych vám učinil nabídku. Můžete letět se mnou do Spojených států amerických, kde se budeme snažit zdokonalit vaše schopnosti." Tázavě jsem se podívala. ,,A když nepřijmu?" Fury se narovnal. ,,Tak tu zůstanete u své adoptivní rodiny, nezvládnete své schopnosti, budete se bát sama sebe, a nikdo vám nepomůže, protože se vás budou bát taky."

Má pravdu. Aspoň odejdu od Simonových. ,,Takže mi nabízíte letenku přes Atlantik zdarma?"
Fury kývnul. ,,Takže, kdy odlítáme?" Fury se zvednul. ,,Tak brzy, jak budeme moct."