Za Hranice (Marvel FF)

3. Welcome to New York

Další den ráno mě objednané auto doveze na letiště Heathrow.
,,Moc jste si toho nezabalila, slečno Simonová.'' Pousměju se. ,,Ono toho není moc k balení, když jste celý život obklopen jen těmi nejpotřebnějšími věcmi, a nikdo vám nikdy nic nekoupí pro radost. A příjmení Simonová se mi začíná hnusit více než kdy dřív.'' Dojdeme po schůdkách do soukromého tryskáče. ,,Bohužel, protože jste adoptivní dcera Philipa a Sally Simonových, vám musí zůstat toto jméno přidělené, třebaže se vám nelíbí, až do vaší plnoletosti, což je dlouho.'' Odpoví Fury a sedne si naproti mě. ,,Jak dlouho poletíme?'' ,,Dvě hodiny, tenhle stroj je poněkud rychlejší než normální letadla.'' ,,Aha....'' Chvíli je trapné ticho, které prolomí ředitel Fury: ,,Protože poletíme takovou krátkou chvíli, tak se na něčem dohodneme. Až dorazíme, tak já odjedu do Washingtonu a vy nasednete do....'' ,,Hele, na to vykání začínám být alergická.'' Fury se zamračí. ,,Nasedneš do auta s agentem Coulsonem, který bude čekat na letišti. Coulson tě odveze do nově postavené budovy jménem Stark Tower. Znáš Tonyho Starka??'' Zamyslím se a po chvíli odpovím. ,,Ne, to jméno mi nic neříká.'' ,,To je fuk, zde si tě převezme a ubytuje asistentka Tonyho Starka. Budeš tam bydlet, a nebudeš dělat nic, dokud se ve dveřích neobjeví někdo ze S.H.I.E.L.D.U a neřekne, že máš jít s ním. Jasné?!'' Kývla jsem. ,,Tak mě teď omluv, jdu si vyměnit řízení s autopilotem.'' Odešel.

Po nějaké velmi nudné době, jsme konečně přistáli.

Na letišti J.F. Kennedyho stálo několik aut. U jednoho velkého černého auta stál velmi krátkovlasý, celkem vzrostlý muž se slunečními brýlemi. Měl na sobě sako a ruce měl propletené za zády. Fury k němu přišel a něco mu pověděl, než jsem dorazila k tomu agentovi, tak už Fury nasedal do auta, které ho mělo dovézt do Washingtonu.

,,Vy budete ta zázračná dívka,'' Pousmála jsem se. ,,Mám za úkol vás dopravit do Stark Tower.'' ,,Vím, Fury už mi to řekl, vy jste agent Coulson?'' Podal mi ruku. ,,Ano, to jsem, slečno Simonová.'' Potřásla jsem si s ním rukou. Je zbytečné se ptát, odkud zná mé jméno. Otevřel mi dveře od auta, a pak si sedl vedle mě. ,,Kdo je to ten Stark??'' Řidič se tiše zasmál, Coulson se jen pousmál. ,,Jeden bohatý muž, syn Howarda Starka. Vědec, vlastní Stark Expo.'' ,,Aha....'' Byla jsem ale zvědavá: ,,A jaký je? Myslím, jak se chová?'' Znovu se ušklíbl. ,,Je trochu pyšný, někdy bývá i otravný. Z každého si dělá srandu a má svůj smysl pro humor, který my, nikdy nechápeme. Proto ho většina lidí, která ho zná osobně, moc nemá ráda.'' Zamračila jsem se. ,,Ale i přesto, že je takový, tak je velice chytrý a když jde opravdu o vážnou věc, tak ji bere vážně a už někoho párkrát zachránil.'' 

Dojeli jsme pod obrovskou budovu. Vystoupili z auta a došli k výtahu. Když jsme dojeli úplně nahoru, přivítal nás milý hlas, já jsem se ho lekla:

,,Dobrý den, agente Coulsone, dobrý den slečno Simonová. Pan Stark zrovna není přítomen, ale vzkazuje, že by jste na něj tady mohli počkat.''
,,Co to je?'' Zeptala jsem se, protože toho, kdo nás tak zdvořile zdravil, jsem nikde neviděla. ,,Já jsem Jarvis, pomocník pana Starka, nejsem živý, jsem umělá inteligence...''
,,Dobrá, dost bylo seznamování, řekni Starkovi, ať se hned ukáže! Ředitel Fury se s ním jasně dohodl!''

,,Nono, zase nemusí být hned zle, když jsem si chtěl jen něco... Řekněme vyzkoumat..."Odpověděl muž, který vyšel zpoza rohu. Otočil se za sebe a ušklíbl se. Ze zadní místnosti se ozval ženský smích.

Budu se snažit dělat delší díly, ale nemám na to moc času.