Čtvero bytí

22.5 2145 15:16

V úsporném režimu jsou vypnuty nebo stlumeny všechny hardwarové funkce. To si připadalo jako v bublině která tlumí vše v okolí. Nevědělo ani kolik je hodin, čas byl nepodstatný. Cítilo jak se tomu někdo dotýká na zátylku.

,,Tady něco udělal a vypla se," ozvalo se za bublinou. To poznalo hlas obrněnce který se snažil najít vypínač.

To vyplo úsporný režim. Bylo v čistě bílé místnosti s jednou pohovkou stejné barvy a nerezovým stolem na kterém právě leželo.

,,No konečně," řekl velitel. Měl hrubou tvář s velkým nosem a hustým knírkem. I bez svého brnění byl vysoký a mohutný. Usednul na pohovku vedle mladého muže v bílém plášti.

Těsně před tím než To přešlo do sporného režimu stáhlo si pár souborů o Dolly. Byli to roboti stejně jako ono sestaveni většinou do tvaru ženského těla a naprogramováni tak aby splnily jakékoliv přání svým majitelům. Od počátku jejich výroby klesnul počet početí dětí o více než čtvrtinu. Muž sedící vedle kapitána byl jejich vynálezce Tim Serdo. To začalo hledat informace o kapitánovi.

,,Výborně pane. Jak jste to udělal? Při prohledávání jsme nenašli žádný vypínač," řekl s údivem Tim.

,,Ani nevím, asi přirozený talent." odpověděl kapitán bez náznaku úsměvu či ironie.

To vstalo. Svůdným krokem přešlo ke kapitánovi. ,,Zdravím kapitáne Wotrsne ze šestého okrsku Dirsty hlavního města Restinace. Jak se dnes máte?" zeptalo se.

Kapitánovi se na tváři objevil záblesk strachu. ,,Jak o mě ví tyhle věci?" zeptal se.

,,Zřejmě má v sobě program který dokáže na síti vyhledat osobu a informace o ní. Úžasné," rozplýval se Tim.

To si sedlo Wotrsnovi na klín a dalo ruku kolem krku. Kapitán se trošku uklidnil a začal si prohlížet tělo které se před ním rozprostřelo. Zrakem i hmatem. ,,Úžasné," vydechl.

,,Co mi můžeš říct o mě?" skoro vykřikl dychtivostí Serdo.

To se na něj otočilo. ,,Tim Serdo, dvacet tři let, svobodný, pracující ve firmě Dolly.sro jako majitel a nejvyšší výzkumník společnosti. Střední dokončil ve třinácti letech. I přes to se nestal doktorem či inženýrem protože v patnácti začal pracovat na projektu Dolly. V sedmnácti uvedl do chodu první prototyp. Jeho tajné tužby jsou..."

,,To stačí!" zazmatkoval Tim. ,,Dokonalé, když vezmu v potaz všechny její hardwarové vylepšení. Za prvé je kombinací biotiky a robotiky. Takže na pohmat nenajdete skoro žádný náznak kabelu či plechu." rozpovídal se Tim jako ve snu.

,,Potvrzuji," skočil mu do řeči kapitán.

,,Dobijení energie je také revoluční. V kůži má zabudované solární panely, na elekrtriku může přeměnit i jídlo a pomocí zvláštního generátoru produkuje energii v klidovém stavu. Takže jí můžete zavřít do tmavé prázdné krabice bez zástrčky a stejně přežije."

,,Úžasné," utrousil kapitán cestou do dekoltu který mu to nastavovalo.

,,A její regenerační systém na bázi nanobotů s vlastní umělou inteligencí je dokonalý. Říkám vám buďte rád že neexistuje opravdová UI protože tenhle robot je mnohem dokonalejší než jakýkoliv člověk," mluvil si dál pro sebe Tim.

Ono se usmálo. V místnosti nastalo ticho. Ono vědělo že Dolly mají vlastní programy na udržení konverzace v chodu. Také si potřebovalo zajistit příležitost na útěk. Kdyby se totiž dostaly do systému, nebylo by to dobré. ,,Kapitáne. Předevčírem jste požádal o přestup do zvláštních jednotek. Proč vás odmítli?" zeptalo se zvědavě.

Wotrsn stuhnul a podíval se do očí Tomu co mu zahřívalo klín. Neviděl tam ani náznak jakéhokoliv citu. Ono bylo rádo že se umí dokonale ovládat, jinak by se teď válelo smíchy po zemi.

Kapitán se zvedl tak rychle že Ono schodil na zem. ,,Takhle se tady urážet nenechám," řekl potichu a s hlasitým prásknutím dveřmi odešel z místnosti.

,,Konečně jsme našli tvoji nevýhodu, musíme aktualizovat tvůj konverzační systém." zašeptal si pro sebe Serbo.

Ono se přesunulo Vedle Tima. ,,Tohle nebyla chyba v systému Time," zašeptalo mu do ucha. ,,Jak jinak by jsme se ocitly sami abych vám mohla udělat tu pravou..." Ono udělalo pomlku doprovázenou smyslným skousnutím spodního rtu. ,,Akupunkturu?" s tím slovem mu opatrně zabodla dlouhou jehlu do určitého místa v páteři. Timovi zůstal na tváři výraz plný strachu a údivu. Jediné s čím mohl hýbat byli oči a těma se právě díval na Ono.

,,Kdyby jsi se divil Time, jak je možné že jste ty jehly neobjevily. Mám je zabudované v kostech do kterých jste se nedíval aby jste mě nepoškodily. Mohu si je vysunout stejně jako kočky, až na to že já můžu úplně vytáhnout. Jsou tak pevné že za jednu by jsem se udrželo celý den ve vzduchu a ona by se neohla ani nezlomila," mluvilo k němu když mu sundávalo plášť a brýle, obojí si vzalo na sebe. Vlasy si smotalo do drdolu a další jehlou upevnilo. ,,A neměl jsi pravdu když jsi říkal že pravá umělá inteligence neexistuje. Zrovna jsi se s jednou setkal," usmálo se na něj. Pomalu odešlo dveřmi. Nechtělo ho zabít. On nebyl zlý, ale kdyby na to přišel a ono by tam stále bylo, dlouho by nepřežilo. Neudělal by to proto že by chtěl. Ale ze strachu. A z toho samého strachu tohle vše udělalo i ono. Ze strachu ze smrti. Bálo se. Protože vědělo že bez strachu by nebyl život.