Lásko...vydrž... (Ereri)

10.

Vešli jsme do haly. Žasl jsem.
Kolem chodili ti bohatí tupci navlečeni do zachranných vest.
Já ji na sobě neměl. Svou jsem dal matce, která sice protestovala, ale mě to nezajímalo.

Kolem procházel pan Arch. Vypadal...zoufale.
Kontroloval ostatní, zda mají všechno.
Lidé na něj pokřikovali, co se děje...
Řekl, že je vše v pořádku...já mu ale nevěřil.

,,P-pane Archi!" zavolal jsem na něj, když se chystal vyjít schody do druhého patra.
Otočil se a podíval se na mě.

,,Viděl jsem ten ledovec. Pane Archi... Vidím vám to na očích... Řekněte mi pravdu..." vyžadoval jsem a upřeně se na něj díval.
Chvíli se rozmýšlel. Pak se ke mně ale naklonil a řekl tak, abych to slyšel jen já...

,,Levi... Loď jde ke dnu. Do hodiny bude všechno tohle na dně oceánu...
Prosím... Oznamte to jen blízkým, oblečte si vesty a běžte na palubu. Nastupte do člunů... Zachraňte se..." prohlásil a odešel.

Zůstal jsem stát jako zamrzlý. Byl jsem mimo... Titanic jde ke dnu...
Vlastně...věděl jsem to od té doby, co ten ledovec do lodi narazil.
Ale slyšet to od někoho, kdo tu loď stavěl je...paralyzující.
Až potom jsem si všiml, že vedle mě stál Erwin. Takže to slyšel také...
Podíval jsem se na něj, tvářil se... Pohrdavě... Jakoby mu to bylo jedno...

Mezitím, co Levi nevěděl, co dělat a snažil se pochopit, že do hodiny budou někteří mrtví, Keith Erena odvedl do místnosti, kde se zavírali zloději. Připoutal ho k topení pouty.
Eren panikařil...
Sám moc dobře věděl, že je něco špatně. Přal si mluvit s Levim. Byl nevinný...
Keith se posadil na židli naproti a pozoroval, jak se Eren snažil dostat pryč.

Lidé pobíhali z místa na místo. Panikařili a cpali se na čluny.
Nelíbilo se mi to... Ani trochu...
Ve mně to vřelo.
Nervozita...
Strach...
Bezmoc...
Tvořilo se zoufalství...

Nevěděl jsem, kde je Eren. Když jsem si tu otázku položil, zachtělo se mi zvracet.
Uvědomil jsem si, že ho už nikdy nemusím vidět.
Co když ho mučí...?
Co když ho tam nechali...?
Co když se z tama nedostane...?
Co když zemře...?

Hlavou se mi honilo nespočet otázek, kterým k nepříjemnosti dopomáhal strach...

,,Víš... Já věřím, že tahle loď jde ke dnu..." prohodil Keith do ticha...
Eren už naději odložil. Nemělo to cenu.

,,A ještě lepší je-" Keith vstal a přešel k Erenovi.
,,Že i s lodí půjdou ke dnu i špinavé krysy jako jsi ty..." sykl a praštil Erena do břicha. Ten se sesunul k zemi, jak jen mu to pouta dovolila.

,,To byl vřelý pozdrav od pana Smitha," dodal Keith a z místnosti odešel.
Eren se ocitl sám...
Z malého okénka si všiml, že část lodi, ve které Eren byl, je pod vodou.
Panika ho pohlcovala čím dál tím víc.
A tak začal křičet o pomoc a škubat s pouty.

Bylo mi špatně ze sebe samého. Vždyť... Měl jsem ho bránit víc. Kdybych se pokusil je přemluvit, mohl být teď tady semnou.

,,Jsou ty čluny rozděleny také podle tříd?" zeptala se matka. V tu chvíli jsem měl tak nehoráznou chuť ji praštit.

,,Pane Bože... Matko sklapni už!" okřikl jsem ji, pevně ji chytil za paže a prudce otočil čelem k sobě.

,,Uvědomuješ si, co se tady děje? Člunů tady není dost pro všechny. Jen pro polovinu lidí...
Polovinu! Polovina lidí tady umře..." sykl jsem a pevně se jí díval do očí.
Vystrašeně se na mě koukala, dokud nezakročil Erwin.
Dal mi ruku na rameno a já matku pustil.

,,Ale ne ta lepší..." pronesl hrdě a nechal matku nastoupit na člun.
Věnoval jsem Erwinovi nenávistný pohled.

,,Škoda, že jsem si tu kresbu nevzal. Ráno bude mít velkou cenu," ušklíbl se a já se zamračil.

,,Jsi hajzl," sykl jsem mu do tváře. Jen se zasmál a chtěl mě nechat nastoupit do člunu, ale já odmítl.
Nechtěl jsem... Nechtěl jsem nastoupit bez Erena.

,,Levi? Levi co to děláš? Nastup," pousmála se matka a nervózně se mě snažila dostat do člunu.

,,Sbohem matko," prohodil jsem a rozutekl se skrz dav pryč. Nevěděl jsem kam. Jen, že musím zpět dovnitř.

,,Levi!" volali na mě. Jeden ten hlas byl blíž. Ten, který jsem slyšet už nikdy nechtěl.
Erwin mě dohonil a chytil za rameno.

,,Budeš dělat děvku kryse z kanálu?!" prskl mi do obličeje.

,,Radší budu jeho děvka, než tvůj manžel..." oplatil jsem mu, ale jeho stisk nepovolil. Škubal jsem sebou, ale on mě začal vláčet zpět.
Nechtěl jsem, a tak jsem mu plivl do obličeje. Pustil mě a já se rozutekl do lodi.

Musel jsem ho najít. Musel jsem se přesvědčit, že mu nic není.
A jinak to nešlo...